ChäoS;HEAd

Tyhle oči, komu patří?

Hodilo by se začít tím, že Takumi Nishijou je takový normální školák žijící v Shibuye, jenže je tu jeden problém - Takumi vážně normální není. Takumi je totiž dost hardcore otaku a ještě víc hardcore hikikomori, který je ze všeho nejradši zavřený buď ve svém kontejnerovém kutlochu obloženém anime figurkami a prázdnými lahvemi od Coly nebo v internetové kavárně, do školy chodí jen na nejkratší nutnou dobu a nešťastnější je, když hraje svoje hry a s trojrozměrným světem prakticky nekomunikuje, a když už, tak prostřednictvím počítače. Taky občas trpí halucinacemi, už od dětství má pocit, že ho někdo neustále sleduje a vůbec mu nepřijde divné, když si den co den povídá se Seirou, což je hrdinka z jeho oblíbeného anime, kterou vidí jako normálního člověka a co víc, nechává si od ní radit, dokonce ji považuje za svou ženu. Jednoho dne se díky spolužákovi a vlastně asi jediném kamarádovi dozví o dost brutálních sériových vraždách přezdívaných New Gen neboli New Generation. Takumi se tím nijak nevzrušuje, jelikož je u něj dvojrozměrný svět na prvním místě ... tedy, až do chvíle, kdy mu neznámá osoba pod nickem Shogun pošle odkaz na fotku, která zachycuje další brutální vraždu. Náš milý těžce nevyrovnaný Takumi je z toho tak mimo, že se vydá zahrát si do kavárny, aby přišel na jiné myšlenky. Když se ale v noci vrací domů, v jedné tmavé uličce se mu naskytne děsivý pohled na to, co už jednou viděl na fotce - chlápek přišpendlený spoustou dýk připomínající kříže na zdi, u něj růžovovlasá dívka a všude spousta krve. Samozřejmě, že ho to vyděsí, uteče a snaží se sám sebe přesvědčit, že to byla jen další halucinace ... jak by přece mohl vidět něco ještě předtím, než se to stane? A tak Takumi začíná být ještě více paranoidní než obykle. Jak obrovským šokem pak je, když druhý den přijde do školy a ve třídě narazí na onu růžovovlasou dívku, která s ním má údajně chodit už třetí rok do třídy a taky je jeho kamarádka. Jak to, že si na nic z toho nepamatuje? Vražd začíná přibývat a policie samozřejmě čmuchá kolem a snaží se tomu přijít na kloub. A to je jenom část skládanky, protože je to všechno ještě mnohem zamotanější ...

K ChäoS;HEAd jsem se dostala tak nějak prostřednictvím Steins;Gate a řekla jsem si, že nějaké to psycho po delší době nemůže uškodit. A můžu říct, že moje názory a dojmy se v průběhu sledování celkem proměňovaly, a to v přibližně této podobě - Yeeeey, psycho! *** Co to sakra ... ? *** Proboha, ať z toho není harémovka. *** Fantasy, to jako vážně? *** CO?! Tak to jsem nečekala ... mindfuuuck! *** Hm, fajn, dobrá věc se podařila, pravá láska zvítězila ... yay =__=. Nezměnilo se prakticky jen to, že bych Takumiho svázala do svěrací kazajky a hodila ho z letadla do Fuji. Obávám se, že tady by ani profackování nestačilo. I tak mě ale ChäoS;HEAd nakonec překvapilo celkem mile. Ovšem je to ten typ anime, který na vás má efekt jen tehdy, pokud ho vidíte poprvé, to totiž nevíte co, jak, kdo, proč ... a pak, když najednou zjistíte, máte chuť převrhnout stůl. Taky má občas takovou hezky tísnivou atmosféru, obzvlášť, když je podpořená takovým pěkným creepy klavírem ;) Osobně bych ChäoS;HEAd doporučila těm z vás, kdo mají rádi anime typu Higurashi no Naku Koro ni, kde si musíte skládat věci do sebe a počítat s tím, že věci asi nebudou tak, jak se zdají být.