Tasogare Otome x Amnesia

Říká se, že před šedesáti lety na soukromé akademii Seikyou za záhadných okolností zemřela dívka, nikdo neví jak, ani proč. Není divu, že se tahle děsivá pověst stala legendou a mezi studenty se traduje doteď, spojená s různými strašidelnými příběhy. Když jednoho dne studenta prvního ročníku, Teiichiho Niiyu, nohy zavedou do starého křídla školy, které se již nepoužívá, narazí tam na velmi pohlednou dívku, která se mu představí jako Yuuko Kanoe, duch starého školního křídla a tím pádem i dívky, která zde před desítkami let zemřela. Jenže je tu háček, Yuuko si nepamatuje nic ze svého života ani smrti, proč nebo jak zemřela. A to je hlavní důvod, proč přiměje Teiichiho k založení Klubu paranormálního vyšetřování (ve kterém funguje jako předsedkyně ... a její kostra leží v místnosti pod klubovnou); je zřejmé, že Yuuko v Teiichim našla zalíbení, protože ji nejen vidí, ale může se jí i dotknout, ani Teiichimu není lhostejná a proto se o ní chce dozvědět víc. Později se do klubu dostávají další dvě členky, poněkud více hyperaktivní a do duchařských příběhů nadšená Momoe Okonogi, která má pocit, že ji pronásleduje zlý duch, a Kirie Kanoe, která jako jediná kromě Teiichiho Yuuko také vidí (jsou totiž pokrevně spřízněné, Yuuko byla starší sestra její babičky) a která Teiichiho varuje, že z přátelíčkování s duchem nemůže vzejít nic dobrého. Náplní klubu je pak zkoumání a řešení Sedmi záhad akademie Seikyou, duchařských historek, které jsou, jak se vždy nakonec ukáže, pokaždé nějak spojeny právě s duchem Yuuko. Jenže něco tady nehraje. Proč si Yuuko vůbec nic nepamatuje a jak je možné, že je pokaždé milá a optimistická a nikdy neprojeví nějakou silnější emoci, jako je smutek nebo rozčilení? A pokud je Yuuko opravdu neškodný duch a tým všechny "záhady" vyřešil, co je tedy zač ten zlověstný stín, provázený zvukem cinkající rolničky, který se začíná ukazovat čím dál častěji?

Narazila jsem na něj na letošním Anime Jikanu, kdy jsem viděla promítané první čtyři epizody, které vypadaly slibně, tak jsem si řekla, že ho prostě dokoukám. Jak už se dá čekat, není to žádné hlubokomyslné psychologické drama, ale oddechovka na pomezí komedie a slaďárny se špetkou hororu ... což znamená, že fanservisu je tam opravdu požehnaně a časem vás to může znechutit, až odradit. Chudák Momoe je přesně ten typ holčičího charakteru, kterému byste pokaždé, když se objeví a začne mluvit, nejradši prostřelili hlavu, jak moc vás vytáčí (ale abych nebyla jednostranná, Yuuko mě občas taky solidně štvala). Jsou tam i smutnější chvilky, když se dozvídáme, jak to vlastně s tou smrtí Yuuko bylo, a závěr, který byl vážně smutný a dojemný dost (já sice na takové věci fakt moc nejsem, ale nenutilo mě to se smát, což je dobré znamení). Taky grafika byla podle mě celkem povedená. Sečteno podtrženo, je to celé mnohem víc ecchi než horor, už jsem viděla spoustu mnohem lepších anime, ale taky mnohem horších, takže ho nepovažuji za ztracený čas :)