Shota, shota everywhere aneb Anime Jikan 2013

Proč ten název? Protože shotů tam bylo fakt hafo a mám neblahý pocit, že se jich na podobných akcí objevuje čím dál víc ... dokonce i víc než županistů. A co je pak úplně nejhorší věc, je shota v županu :'D

Jako tradičně jsem byla v sobotu ráno hozena na nádraží, nasedla do rychlíku, kde už seděla Rien, Henry, Aldárek a Brix, v Ústí jsme přestoupili na další rychlík a něco před desátou se vylodili v Děčíně, v DDM zaplatili symbolickou desetikorunu a dostali škrábací náramek (který mi šel v naprosté pohodě sundat a znovu nandat). Jsem ráda, že moje epická trička s Angry Birds Star Wars měla úspěch (já jsem z nich nadšená doteď ^^) Celkově by se strávený čas dal rozdělit na úseky sezení v patře u stolu vedle DDRka a drbání nebo trollení (to víte, všechno je swag, dokonce i Joker tancující na DDRku, protože YOLO), úseky výprav za jídlem, které se konaly dvě, jedna do Albertu a jedna do Billy (bohužel byla tentokrát zima jak v morně, vloni byl Jikan na konci března s teplotou minimálně o deset stupňů vyšší :'D), a úseky strávené v promítací části, kde jsme s Rien (a většinou i Brixem) odpoledne byly na Kamikaze Girls (viděla jsem ho podruhé a prostě si to zaslouží, už jenom kvůli Anně Tsuchiye :), večer na animáku od Ghibli Šepot srdce, u kterého jsem ale bohužel tak trochu proklimbala konec (teda, až na KANTRII ROODU či jak ten přepis vlastně byl), a v noci jsme tam zakempily natrvalo, protože tam byla tma a dalo se tam případně klimbat (pokud zrovna ze sálu neřval Gangnam Style a podobně). Promítalo se (vždycky pár epizod) Dusk Maiden of Amnesia, které mě opravdu zaujalo a které chci rozhodně dokoukat, Aria the Scarlet Ammo, které jsem z větší části proklimbala, mé drahé Another (a řeknu vám, že koukat na něj ve čtyři ráno je úplně něco jiného), nějaká trochu scifárna, u které název opravdu netuším a úplně ráno Kore wa Zombie desu ka?, což je prostě jedna velká šílenost. Asi ve čtvrt na osm jsme se vykolébali ven, nasnídali se, zlidštili a tak podobně (musím říct, že mé nové tekuté oční linky přežily zátěžový test a ještě dneska ráno byly pořád na svém místě a v původní podobě, což je prostě žůžo labůžo), ve čtvrt na devět nasedli do rychlíku, v Ústí přesedli a já se vylodila jako první, po velmi epickém rozloučení, kdy jsem vlivem brzdícího vlaku nejdřív v objetí málem padla na Rien a potom Brix na mě :D

Jsem teď sice mrtvá a po obědě nejspíš půjdu dospat deficit, abych zítra nebyla jak zombie, ale jsem ráda, že jsem jela, zase někoho viděla a doufám, že jsem se snad moc nechovala jako debil, osobně bych řekla, že už bylo i hůř ^^"