Fifty SHAMES of Grey aneb dafuq did I just read

Varování předem - Nečekejte, že to bude objektivní. U tohodle se to nedá ani s maximálním vypětím vůle :'D

Ano, možná jsem masochista, nebo mám jednoduše ráda výzvy, ale potom, co na jedné straně snad všechna knihkupectví inzerovala Fifty Shades jako erotický thriller o temných zákoutích duše, zatímco je celý Tumblr proklínal nejhoršími jmény, rozhodla jsem se, že to za tu srandu stojí a proto jsem si knížku stáhla. Teď už říkám, že díkybohu v originále. Netroufám si ani pomyslet, co s už tak dost tragickým materiálem musel udělat ještě český překlad (většina jich, jak víme sami, stojí za vyližkapsu).

Ale co vlastně říct? Je to zkráka fanfiction. Šíleně roztahaná, předvídatelná, klišoidní a děsně napsaná fanfiction o tom, že největším snem každé prosté, nezkažené a totálně pitomé děvušky je být hračkou dokonalého multimilionářského alfa samce s perverzními choutkami (pan Grey totiž doesn't make love, he fucks hard ... feministky nechť začnou zapalovat pochodně a brousit vidle). Ať žijí neochvějné archetypy postav, fakt že jo. Fanfiction, u které jsem si střídavě klepala na čelo, nechápavě zírala s tím, jestli to opravdu myslí vážně a snažila se nesmát na plné koule. Knížka na mě evidentně měla naprosto opačný účinek než na většinu ostatních příslušnic ženského pohlaví (aneb kde ostatní odhazují kalhotky v dál, tam se Saku řeže smíchy). Vážně nechápu, jak se něco takového mohlo stát bestsellerem, jelikož snad prakticky každá cizojazičná fanfiction, kterou můžete najít na netu, má vyšší úroveň. Jedinou věcí, která to má právo omluvit, budiž fakt, že to byla původně fanfiction na Twilight. Čímž se leccos vysvětluje ...

Styl, jakým je to napsané, je děsivý. Troufám si říct, že veškeré seminárky a práce na naší katedře jsou na tom stylisticky i jazykově mnohem, ale opravdu mnohem lépe. Nad prostotou hlavní hrdinky by člověk nejradši brečel. Na druhou stranu, dala by se u toho skvěle hrát chlastací hra (aneb napijte se, kdykoliv se Ana začervená a kdykoliv se zmíní o přiřaďte-si-jakékoliv-přídavné-jméno šedých očích, garantuji, že po pár stránkách budete mít dost). To, že (aspoň pro mě) všechny ty děsně vzrušující scény vyzněly neuvěřitelně komicky, už radši komentovat nebudu, nemá to cenu. BDSM je holt asi těžce in a paní autorce zřejmě připadá stejně romantické jako znásilnění (aneb která žena by nechtěla temného prince, že?). A pokud chcete vědět, na jaké další perly se tam dá narazit, přečtěte si to sami.

Stručně řečeno - viděla jsem, přečetla jsem, stačilo mi, nevermore. Představa, že to má ještě dva další díly a že se to má dokonce i filmovat, mě upřímně děsí. I když, možná se někdy budu chtít pobavit a pak aspoň budu vědět, po čem sáhnout. A taky můžu tvrdit, že jsem to přežila.