Nakopalipsa se blíží aneb AkiCon 2012

Protože to ze sebe chci vyhodit, dokud jsem ještě aspoň trochu při smyslech ^^"

V pátek před třetí hodinou jsme se s Kyoko nalodily do rychlíku a vyrazily směr Praha, bez jakýchkoliv kixů, protože metro díkybohu nekončilo v Kačerově (jen na nás dost blbě koukala slečna, která si četla Fifty Shades of Grey, takže tohle právo jsme spíš měly mít my) a navíc jsme už na nádraží narazily na Hanyuu s kosou a Luci ^^ Na Chodově už byl solidní frotérů ráj, ale stejnak se nám podařilo dovnitř narvat tak, že se Kyoko dostala i bez registračky. Strategicky jsme pak obsadily rohový plácek v naší chodbě, který zatím nikdy nebyl volný, umístily naší epickou rezervačku, já si ještě odchytla Marionette alias perfektního Death the Kida a vyrazily jsme zpátky na nádraží pomoct Rien (tady přece jenom myslím, že odkaz není potřeba, když sem chodíte, tak prostě víte :3) s věcmi a je fakt, že s dopravní značkou jsem metrem ještě nejela :D Taky jsem dostala dáreček k narozeninám, naprosto boží liščí prstýnek a knížku Arthure, ty děvko umění :3 Chtěly jsme jít na přednášku Yaoi, která jste (raději) zapomněli, jenže sál byl narvaný k prasknutí a nám se na rozdíl od Kyoko nechtělo kempit na zemi, tak jsme to vzdaly. Musím uznat, že vzít si tu hrotovanou čelenku byl vážně dobrý nápad, protože mi jí lidé nejen chválili, ale dokonce mě podle ní i identifikovali, jako to bylo v případě Kůzlete, jsem hrozně ráda, že jsme se konečně neminuly a hrozně mě potěšilo, že někoho baví číst, co napíšu ^^ Další události mi tak trochu splývají do zvuku sonického šroubováku, žvatlání malé Pinkie Pie, kterou si Aldárek adoptoval a takové menší homoscénky ... dokud za mnou Rien nepřiběhla se slovy, ať čapnu peněženku a jdu za ní. V zastrčené místnosti, o které jste prakticky ani nevěděli, se prodávalo všechno možné. A tak mám čtyři Doktorské placky plus náramek s duhovými Daleky a jsem šťastná. Mám pocit, že někdy po druhé hodině jsme se s Kyoko šly pokusit usnout, což šlo poněkud těžko, jelikož loňské Rozvíjej se poupátko se k mé velké nelibosti opakovalo, a to v mnohem větší intenzitě. Nejsem nijak zaujatá, ale trocha ohleduplnosti by vážně aspoň občas neuškodila -___-" 

V sobotu jsme se vzbudily asi někdy v sedm, po toustové snídani podpořené energeťákem jsme s Rien šly do Lidlu pro jídlo a pití, potom jsem si šla odchytit Tin, která byla jako Lambdadelta vážně kouzelná, a potom jsme s Kyoko šly na promítání Evangelion: 1.0 Nejste sami, u kterého jsem chvíli (ač to nerada přiznávám) nedokázala udržet oči otevřené, nějak mě to zmohlo. Potom následovala Grekova odhlasovaná přednáška Typologie bišíků, která jako vždy nezklamala :D ("Tragický shota musí mít tragickou minulost, pokud ji nemá, tak je to jenom shota a vy jste pedofil.") Někdy potom jsem tuším narazila na Simču s Honzou, Henry si mě podepsal jako prakticky celou Zahradu, zkusila jsem nenechat se ušlapat na Burze, abych odtud pak zase hezky rychle zmizela, protože se to vážně nedalo. V pět jsme se pak probojovaly na Cosplay soutěž, kde bylo sice narváno tak, že jsme musely stát, ale vyplatilo se, čekala jsem cokoliv, ale trsajícího Slendyho vážně ne :D Potom jsme se odebraly na náš plac, kde nás všechny Henry s upířími tesáky pokousal, nad Chodovem byl ohňostroj a mě začalo být nějak divně, abych se po zbytek večera cítila hůř než spráskaný pes, ony křeče v břichu jsou víc než skvělá věc. Vážně mě mrzí, že mě Hanyuu zastihla zrovna v tomhle stavu, ale snad jsem aspoň trochu nemlela z cesty. Stejně tak chci poděkovat Kyoko, jednak za růžovou lentilku alias Ibalgin, která mi aspoň trochu pomohla, ale hlavně za psychickou podporu, nějak se to na mě večer všechno sesypalo, celodenní frustrace, kterou jsem se snažila překonat a nedat najevo, dosáhla vrcholu a měla jsem co dělat, abych nezačala bulet, což se nakonec stejně nepovedlo ... celkově tenhle večer byl a pořád je jednou z věcí, které bych nejradši úplně vymazala. Mám holt chvíle, kdy zkrátka potřebuji obejmout. Nebo aspoň chci. V tomhle deliriu jsme se ještě s Kyoko vydaly na Dark side of M/M romance, která mě podle očekávání seznámila s věcmi, které bych radši ani nevěděla ^^" (aneb Severus Snape/obří oliheň, medvídek Pú a sexuální upíři, proč je jídlo v Bradavicích tak výživné a podobně) Lehnout jsem si šla už někdy k půlnoci, bylo mi děsně, jak fyzicky, tak hlavně psychicky, a prakticky celou noc s přestávkami jsem byla zkroucená jak paragraf. Tentokrát byl aspoň relativně klid, až na závany trávy -___-" 

V neděli jsem se vzbudila někdy v půl osmé, v trochu lepším stavu, pokusila se ze sebe udělat aspoň trochu v rámci možností člověka, k snídani dojedla dva dny staré tousty a další energeťák (což se později ukázalo jako ne zrovna nejšťastnější volba, protože mi pro změnu bylo zase blbě z toho), sbalila si raneček a na devátou jsme ještě s Kyoko šly na Youkai (odmítám to psát tím příšerným přepisem) - Japonská strašidla. Doufala jsem, že budou lišky, a taky byly. Co jsem nečekala, je strašidlo, které má oko na pr ... ehm, pozadí ^^" Přibližně někdy po čtvrt na jedenáct jsme se (po menší eskapádě s hledáním mého kabátu v šatně) s Kyoko, Rien a Aldárkem vydali na metro a pak hezky rychlíkem domů. Cesta byla v pohodě, podařilo se mi usnout, ale až do Ústí, kdy přistoupila grupa vožralých a sjetých libereckých kreténů (odmítám tato stvoření nazývat fotbalovými fanoušky), kteří dosud klidnou cestu proměnili v něco dost nepěkného. Samozřejmě, že vystupovali v Teplicích, jak jinak. A aby toho nebylo málo, ještě se mi podařilo krásně zmoknout, jelikož v Teplicích lilo jak z konve a já měla samozřejmě deštník někde na dně krosny. Nicméně, dorazila jsem celkem živá i celkem zdravá a to je hlavní. 

Celkově můžu říct, že jsem byla s naprostou většinou věcí spokojená, dokonce se mi za ten víkend podařilo překonat samu sebe, protože jsem to byla já, kdo běhal za lidmi, které doteď naživo neviděl nebo je viděl jen jednou ... a to je u mě vážně neobvyklé ^^ Všude bylo plno fakt povedených cosplayů, zahlédla jsem i jedenáctého Doktora, a to dokonce i v ženské verzi ^^ Co bych ale vytkla, je to, že některé přednášky na lákavá témata, u kterých se dala očekávat velká účast, byly umístěné do šíleně malých prostorů a jak říkám, na některé se ani nedalo dostat. Druhou věcí, která mi vadila, je pocit, že se AkiCon tak trochu začíná měnit z anime conu na chlast con, aspoň mě to tak teda přišlo. Ale jak říkám, jinak jsem byla spokojená, těšila jsem se, viděla jsem zase spoustu lidí, které nějakou dobu neuvidím a až na těch pár kixů byla očekávání splněna :)