Sobec (BBC Sherlock)

Původně jsem to chtěla zmuchlat a vyhodit hned potom, co jsem to ve škole seškrábala, ale nakonec jsem to neudělala a včera mě nevím co dohnalo k nápadu, že bych to mohla zveřejnit, abych se pak v budoucnu měla čemu smát. Přeslazený, nelogický a absolutně OOC ... jenže mozku člověk neporučí, to je velkej pán a dělá si co chce.

Živoucí důkaz toho, kam až může člověka dohnat čekání na třetí řadu, jedna animace a vůně jahodového krému na ruce, který jsem zrovna včera spotřebovala.

Prosím, nekamenujte mě. :'D

×××

"Jen ... přes ... moji mrtvolu." procedil Sherlock skrz zuby při pohledu na výjev, který se před ním právě odehrával. John se na něj culil z kosmetického křesla, zabalený do pastelově růžového ručníku a s obličejem zapatlaným něčím ve stejné barvě. Když za ním tehdy přišel s návrhem, že by si mohli udělat krátkou dovolenou, připadalo to Sherlockovi jako celkem dobrý nápad. Teď si uvědomil, jak šeredně se mýlil.

"Náhodou, je to docela zábava." odvětil John a napadlo ho, že detektiv teď víc než kdy jindy připomíná naježenou prskající kočku.

"Zábava? A pro koho? Pro idioty typu Andersona?" Žádná odpověď. Pouze výraz v Johnově tváři se postupně měnil, od pobavení k překvapenosti, aby se nakonec ustálil v podobě kamenné masky. Beze slova vstal, otřel si obličej do ručníku, který vzápětí jen tak jakoby mimochodem mrsknul po Sherlockovi. Ten si chtěl začít stěžovat na růžové šmouhy, kterými byla nyní vylepšená jedna z jeho drahých košil, ale naštěstí si uvědomil, že tím by situaci moc nepomohl. Mezitím si John stihl obléct bundu a dojít ke dveřím. Otevřel je, vykročil, ale v polovině kroku se zastavil a otočil se zpět.

"Tobě se zkrátka člověk nezavděčí, že? Aspoň jednou bys nemusel bejt takovej sobec, JEDNOU!" Poslední slova už téměř vykřikl a práskl za sebou dveřmi. Sherlock zůstal stát jako opařený. V takové náladě Johna ještě neviděl ... tentokrát to, ač to velmi nerad přiznával, asi opravdu přehnal.

"Nic mi do toho není," ozval se opatrně ženský hlas, "ale myslím, že by si váš přítel zasloužil omluvu." Sherlock se prudce otočil k tomu opovážlivci. Byla to zaměstnankyně areálu, s největší pravděpodobností kosmetička, jak usoudil podle jejího zevnějšku. Už měl na jazyku jednu ze svých uštěpačných poznámek, kterou by ji hezky uzemnil, ale uvědomoval si jediné. Že má pravdu. Bez jediného slova vplul do kabátu a vyrazil ven.

***

Věděl přesně, kde ho najde. Neomylně procházel téměř liduprázdnými ulicemi, už se začínalo šeřit a navíc byla dost citelná zima. Po chvíli se zastavil. Před ním se nacházela vyhlídka na město, které se začínalo halit do studeného světla. Nikde ani živáčka. Až na jedinou osobu, opřenou o zábradlí. John bezmyšlenkovitě zíral na večerní scenerii a snažil se nevnímat štiplavý vzduch na odkrytých částech těla. Z netečnosti ho vytrhl až tlumený zvuk blížících se kroků, hřejivé teplo těla, které se k němu zezadu přitisklo a ruce, které ho objaly. Nemusel by ani cítit známé škrábání vlny na krku, aby věděl, kdo to je.

"Nastydneš." Neotočil se.

"To je mi jedno." odsekl s dětskou trucovitostí. Cítil, jak mu Sherlock pomalu pokládá hlavu na rameno.

"Promiň ..." zamumlal. Johnovi při těch slovech přeběhl mráz po zádech. Výčitka? Opravdu zaslechl výčitky? Opatrně, aniž by se vyprostil z objetí, se otočil.

"Tvoje jediné štěstí je, že už jsem si na tvoje nálady zvyknul."

"Občas bych asi vážně potřeboval dostat pěstí."

"S tím nemůžu nesouhlasit."

Trvalo to jen malou chvilku, než se oba začali smát.

"Tohle by měl vidět Scotland Yard, existující lidská stránka Sherlocka Holmese." ušklíbl se John. Sherlock se zamračil a přitáhl si ho blíž k sobě.

"Ta je jenom pro tebe." řekl se smrtelně vážným výrazem a sklonil se, až se jejich rty setkaly. John se nebránil, naopak, zabořil ruce do detektivových tmavých kudrlin, zatímco Sherlockovy ruce bloudily po jeho zádech.

"Asi bychom vážně měli pokračovat někde jinde, jinak nás čeká chřipka, ne-li něco horšího." zamumlal John, když se od sebe po hodné chvilce odtrhli. Sherlock se spokojeně ušklíbnul.

"Docela ses zlepšil v dělání nabídek."

"Pokud to ještě párkrát zopakuješ, tak z toho nebude nic!"

"Dobře ... ale příští dovolenou vyberu já."

"Fajn. Mohlo mě napadnout, že tobě by jako romantičtější místo přišla i márnice."

"Hmmm ... "

"Ani nad tím neuvažuj!!"