Anime Jikan 2012 aneb takový soukromý anime dýchánek

Jako už tradičně, v sobotu ráno jsem nasedla do rychlíku a prorvala se přes partu vysoce aktivních důchodkyň k Alušce do kupé. Vlak byl tentokrát tak nechutně narvaný, že jsme se v Ústí přes davy lidu hrnoucí se dovnitř málem nedostaly ven ^^" Přesedly jsme na rychlík směr Děčín, úžasný dvouvagoňáček, nový, pohodlný a hlavně neuvěřitelně tichý (chci svůj osobní vlak :3) Vedle nás přes uličku seděla rodinka se dvěma dětmi, chlapečkem a holčičkou, holčička měla na stolečku vyložené figurky Rarity a Pinkie Pie, které chlapeček neustále atakoval Gormitem (někdo ho v tom dokonce podporoval, že >:D) Za chviličku jsme už stály před děčínským nádražím a vydaly se do domu dětí (mapy strašně skreslují, myslela jsem si bůhví jak to nebude daleko a přitom to bylo prakticky jenom kousek od sebe) Hrozně mě zaujalo okolí domu dětí, naproti synagoga a všude kolem nádherné staré vily :3 Hodily jsme si dovnitř bágly a šly hledat sámošku nebo tak něco. V jednom obchodním centru nefungovaly eskalátory a jiný vstup byl poněkud nedohledatelný, v samoobsluze pak prostory, kde by běžně mělo být nebalené pečivo, zely prázdnotou. Nakonec nás zachránil až Albert, kde jsem ani já neodolala a odnesla si jahodový donut (mám je nejradši :3) A pak to začalo :D Z našich původních plánů na pár věcí z programu nezbylo nic, jelikož Aluška měla s sebou noťas a tak mohlo započít soukromé anime promítání, ze kterého se posléze stal tak trochu anime maraton, a to v okamžiku, kdy jsme objevily funkční přívod elektřiny a zabraly si zastrčený plácek za DDRkem :D Za těch nevím kolik hodin (Devět? ^^" Možná i víc) jsme zvládly jeden díl Macross Zero (nádherná grafika), čtrnáct dílů Shiki (vynikající upíří anime se spoustou fakt divných účesů, na které jsem se chtěla podívat, pokud máte rádi Higurashi, určitě se vám bude líbit, já sama ho chci dokoukat co nejdřív >:3), dvě yaoi, každé o dvou dílech a čtyři nebo pět OAV Ichigo 100%. Možná si řeknete, proč jsme tam teda jezdily, když jsme sobotu strávily za monitorem, ale uvědomte si, kdy jindy má člověk možnost nekoukat sám, ale s někým? Když ten někdo navíc nebydlí zrovna blízko?

~ Jediná fotka, kterou jsem vyfotila, z našeho přivlastněného koutku. Berte v potaz, že to bylo focené někdy v půl jedné v noci, kdy jsme si šly ještě směle rozhýbat ztuhlá pozadí na DDRku :D 

Opravdu lehnout jsem si šla až ve čtvrt na šest ráno, to už jsem měla tak bolavá záda ze židle, na které jsem strávila v chvilkovém bdělém spánku s hlavou opřenou o zábradlí pár předchozích hodin, na karimatce ve spacáku to bylo přeci jenom o dost lepší. Vzbudila jsem se v sedm a už jsem neusnula. Původně jsem chtěla jet domů až ve čtvrt na jednu, ale nakonec jsem si ještě zkoukla pár promítaných AMV, dva díly FMP Fumoffu! a jeden díl Zero no Tsukaima (no ... jsem docela ráda, že jsem si kdysi tu mangu nekupovala, i když jsem chtěla) a ve čtvrt na jedenáct jsem frčela z Děčína a následně z Ústí. A mám pocit, že dneska dost fatálně padnu za vlast. Ale rozhodně si nestěžuji, bylo to super a jsem ráda, že jsem nakonec jela :) Ačkoliv dojezdy budou bolestné :'D