Poníci ovládají svět aneb AkiCon 2011

Přibližně kolem čtvrté jsem dorazila domů, poněkud mrtvolná jak stavem, tak vzhledem, ale zážitky se zkrátka musejí vypsat, dokud jsou čerstvé, takže jde únava stranou ;)

Stejnak jako vloni jsem byla díky ochotě rodičovstva v sobotu ráno hozena na nádraží a v 8:48 jsem naskočila do rychlíku, ve kterém už seděla Aluška s Arthurem plus se mnou ještě nastupovala Bee. A jelikož jsem celý počátek cesty vysílala hustou negativní auru, nikdo jiný už si k nám nepřisedl :D Tophat na hlavě sklízel úspěch, už ve vlaku paní průvodčí vyzvídala, na jakou se to chystáme v akci, plus se na mě v metru neustále zubil japonský páreček ^^ Do KC Zahrada naše grupa dorazila tradičně něco kolem jedenácté a musím říct, že jsem letos měla vážně štěstí na lidi (i se Simčou jsme se nakonec shledaly a já dokonce dostala ještě dáreček k narozeninám, mašlovou sponku :3) už u registrace si mě odchytila dceruška Marionettka alias Matryoshková Miku s Luci alias Yuuki Cross a Hanyuu alias Misa Amane ... a musím říct, že jim to vážně moc slušelo :3 A o chvíli později mě též ještě poblíž registrace odchytly ještě Yue s Renou, za což jsem byla taky ráda, protože bývám mírně přisleplá a asi bych hledala marně :D A aby toho nebylo málo, někdy odpoledně mě ještě zdravila Skullka ve své krásné karetní sukni. Dokud to nezažijete, nepochopíte, jaký úžasný pocit to je, když vidíte naživo někoho, koho jste do té doby znali jenom z blogu. Hodili jsme si pakáž do naší chodby, která už nebyla tak nefrekventovaná jako vloni, ale co s tím člověk nadělá, že. Jelikož bylo v sobotu vážně hezky a i celkem teplo, chodili jsme se o volném čase mezi přednáškami dost často větrat (a fotit) ven, na což mám opravdu spoustu hezkých vzpomínek, spojené především s Danteho focením (jsem hrozně ráda, že jsme se po tom roce zase viděli a konečně na delší dobu :3) a pak večerním úmyslném oslepování se ve světelném teleportu, rozumějte světle zabudovaném v chodníku :D

~ Izayovi nefunguje foťák ... mimochodem, po nocích se mazlí s kožichem na mikině :D ~

~ Sídlištní folklór ~ 

Dalo by se říct, že letos jsem si z programu vybrala (nečekaně :D) buď úchylárny nebo šílenosti, jmenovitě to v sobotu byly Zlatá éra yaoi od Akiko, Šílenosti japonských her od Yuffie (a ačkoliv nejsem pařan, bavila jsem se skutečně královsky), Alušenčino Fake a kousek nechutně propagandistického čínského muzikálu Východ je rudý, u kterého plynně přešly české titulky ve španělské :D Výjimku tvořila Cosplay soutěž, která tu letos byla poprvé a doufám, že příště se přihlásí víc lidí, protože v celém areálu bylo plno opravdu povedených cosplayů a pak také burza, kde jsme byly málem ušlapány a nedostaly jsme se k ničemu (yaoistky se údajně málem popraly o placky). Ale což, já jsem si svou plackovou obsesi plně uspokojila u stánku Dračího křídla, kde jsem vykoupila polovinu whovianských placek, které tam byly (jen mi někdo vyfouknul Bad Wolfa, ale na Rose mi přeci jenom zas až tolik nezáleží :D) Geekova duše plně uspokojena.

Ovšem ve dvě hodiny ráno už jsem toho měla takříkajíc plné kecky, tak jsem se nasáčkovala na kousek volného místa s cílem aspoň trochu se vyspat ... což šlo poněkud těžce, když většina lidí kolem byla vzhůru a ještě Brňáci vyřvávali Rozvíjej se poupátko. Po pár hodinách víceméně bdělého spánku jsem vstala asi ve čtvrt na osm ... a v devět už jsem seděla na přednášce Slash, velký bratr yaoi od Kalisto, ze které jsem byla samozřejmě naprosto unešená, neb byl k mé opravdu velké libosti zapojen (nebo spíše nebyl vynechán) i Doctor Who, Torchwood, Sherlock a další nejen BBCovské "teplárny" (všichni víme) Ale co byl jednoznačně letošní vrchol? Poníci. Na plackách, cosplayích (Bee byla jeden z nich ^^) a především pak na absolutně nejvtipnější přednášce vůbec - Slash v My Little Pony. A věřte, že je čeho se děsit. Poníci už NIKDY nebudou to, co dřív, jsou zlo! :D Každopádně, po téhle perle jsme se někdy před dvanáctou vydali na metro a v půl druhé už jsme frčeli v rychlíku směr home. Nutno podotknout, že v kupé nebyl nikdo, kdo by nespal ^^"

A tak jsem zase zpátky, v realitě, která mě nutí zítra zase zabřednout do stereotypu všedních dní. Ale jsem šťastná, že jsem opět mohla být dva dny v jiném světě a vidět lidi, které zas jen tak neuvidím a opět jsem se vysmála tak, že mě ještě teď bolí panty. Tenhle ročník mi přišel ještě lepší než loňský a doufám, že příští rok to vyjde zase :)