Slavný odjezd, neslavný návrat aneb Advík 2011

Jop, už nejsem v Praze, nýbrž doma v posteli a potím se (idylka, což?) Ale vezmu to hezky popořádku.

Včerejšek probíhal asi nějak takhle - Lipany, Bílá hora, tady se furt jenom čeká! Poté, co naše sedmičlenná grupa dorazila na Chodov, jsme si zavzpomínali na komunismus a asi dvě hodinky jsme čekali jen na registraci. Jedinou výhodou té fronty bylo, že v ní člověk byl vidět, takže mě chytla Adiira a o pár metrů dál jsem mohla prohodit pár slov s Kadet (kdyby ses viděla, ten pohled neměl chybu XD) Další metou bylo vystát si registraci na ubytování a především dostat se k ubytování vzdáleného pouhých 2,5 kilometru od místa konání, což je přeci naprostá nádhera. Člověk měl dvě možnosti - buď jít pěšky nebo absolvovat sardinkoidní jízdu v autobuse. V základce po našem příjezdu už byly tělocvičny samozřejmě plné, stejně tak i chodby, ale nakonec se nám podařilo dostat flek ve třídě u orgů. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale když jsem se ráno vzbudila, kromě totálně zmučených zad jsem věděla, že takhle zkrátka ne. Kanušce bylo blbě už den předem, takže jsme si s vysokou pravděpodobností přes noc vyměnily informace. Tak jsme se sbalily a dolezly na vlak domů. Dorazila jsem asi ve dvě a vzbudila se před hodinou. 

A tak skončila má první zkušenost s Advíkem, sice krátká, ale i tak. Jsem moc ráda, že jsem viděla naživo již zmíněnou Adiiru a Kadet, že jsem poznala Miwako a z toho, že mě poznala Melody, jsem byla na větvi ještě po zbytek večera ^^ Víte, jsem většinou zvyklá, že jsem to já, kdo poznává lidi a většinou je v až posvátné úctě pozoruje, takže jsem vážně byla překvapená a potěšená zároveň, obzvlášť od někoho tak roztomilého :3 

Bylo by to víc fajn, kdybych takhle nezkapala, ale na druhou stranu mám zjištěno, že davy lidí napěchované v opravdu o dost menších prostorech nějak nejsou můj šálek čaje. Zlatý AkiCon, tam se člověk aspoň mohl pohybovat. 

Tak, toť vše a já si jdu pustit Pottera, ať si doplním mezery ve vzdělání