Bestie

Námět na tohle mě napadnul (vážně XD) ve sprše, tak jsem sedla ke klávesnici a dala tomu nějakou formu. Není to celé a nevím, jestli se mi to někdy bude chtít dokončovat, ale třeba mě něco napadne, co my víme XD Snad se vám to bude aspoň trochu líbit ;) Jenom upozorňuji případné rejpaly, že se nejedná o Jacka Rozparovače (ne všechno, co se odehrává ve starém Londýně a kde se jedná o zločiny, musí být o něm >:D)

Bestie opět zaútočila, hlásal titulek novin. Přelétl je očima, položil zpět na podnos, kde předtím spočívaly, a opřel se do pohodlného čalouněného křesla. Tahle tupá policie nemá nejmenší šanci něco zjistit. Úsměv? Ne, to, co mu přeběhlo po tváři, rozhodně nebyl ten přátelský výraz. Mnohem více to připomínalo zlomyslný úšklebek. Z jeho nadšení ho vyrušilo zaklepání.

"Vstupte." Klidný, nevzrušený tón. Co se týče maskování, v tom byl opravdu mistr. Masívní dubové dveře se s táhlým zaúpěním pomalu otevřely a do pokoje vešel postarší muž v černém fraku.

"Mám vám připravit kočár, jak jste chtěl, pane?" Zvedl se z křesla a pomalým krokem došel k vyřezávanému držáku a s až láskyplnou opatrností z něj vyňal jednu z procházkových holí. Teprve poté se obrátil ke svému sluhovi.

"Ano, Jamesi, potřebuji si ve městě vyřídit pár věcí." Sluha se hluboce uklonil a odešel. Pomalým pohybem si oblékl semišový kabát a na hlavu nasadil vysoký cylindr. Ještě jeden letmý pohled do zrcadla. Obraz mladého muže, který ve zlatém rámu spatřil, ho uspokojil. Lehce se pousmál a vyšel ven.

***

Miloval zvuk vlastních kroků na tvrdé kamenné dlažbě. Všude kolem něj se to jen hemžilo lidmi. Ať už to byli obchodníci, snažící si vydělat na živobytí, hrající si děti nebo dámy se zdobenými klobouky a krajkovými paraplaty. Jako v mraveništi, pomyslel si v duchu a ta myšlenka ho donutila se usmát.

"To je ale překvapení, že zrovna zde narazím na člověka, jako jste vy, lorde Randalle."

"Dlouho jsme se neviděli, komisaři." otočil se na přicházejícího muže a v pozdravném gestu sňal z hlavy cylindr. Komisař byl člověk ani starý, ani mladý, ale bystré oko mohlo postřehnout začínající šediny, i oči za malými kovovými brýlemi už neměly takový lesk jako o pár let dříve. Kdo ví, možná že to bylo spíše jeho prací, než věkem.

"Neměl byste se potulovat bez dozoru, obzvlášť když tu řádí ta bestie. Nikdy nevíte, na koho může příště zaútočit." Po lordově tváři přeběhl sotva patrný úsměv.

"Myslím, že si o mne děláte přílišné starosti. Navíc věřím, že vy jste určitě ten, kdo toho maniaka dostane co nejdřív, nemám pravdu, inspektore?"

"Vaše důvěra v mé schopnosti mě ze srdce těší, děláme, co můžeme, a věřím, že ta zrůda už brzy skončí na šibenici." Kdo by mohl z něčeho takového podezřívat bezúhonného šlechtice, dokonalého gentlemana, jako jsem já? Vytáhl zlaté kapesní hodinky a letmo zrakem přelétl malý ciferník.

"Věřím, že svým slovům dostojíte. Teď mne však prosím omluvte, mám zde ještě pár věcí na vyřízení." Se širokým úsměvem opět sevřel krempu cylindru v dlani.

"Tak ... úspěšný lov, inspektore." otočil se a vyprovázel ho pouze klapot jeho vlastních kroků a pohled v zádech. Inspektor zaťal zuby. Já vím, že jsi to ty. Ale až se mi podaří najít jeden jediný důkaz, pak teprve uvidíme kdo z koho. Co inspektor nemohl vidět, byl krutě spokojený úsměv na tváři mladého lorda.