Sakuřino doupě

Když na mě předminulý pátek na Instagramu zcela náhodou vykoukla palačinkárna, kde si člověk může pohladit hedvábničky (a která se zcela náhodou nachází fakt blízko), a když jsem ji posílala Simče, protože vím, že je má ráda, netušila jsem, že za týden a chlup budu stát před její branou. :D Ale hezky popořadě.

Když Kuromi jednoho dne z neznámého čísla přijde fotografie znázorňující její cool starší sestru Rominu, která zmizela, ještě když byla Kuromi malá, rozhodne se vydat na epickou cestu po různých koutech Země, aby svou zbožňovanou sestru, ke které vždy vzhlížela, znovu našla. U toho jí bude vydatně asistovat hromada přátel, ale podaří se jim nakonec Rominu najít?

Tohle je letos už třetí výstava (když nepočítám dřevořezby v botance), kterou jsem navštívila, ale zároveň první, kde se nejedná o výstavu fotografií ... a fotit fotky mi zkrátka přijde trošičku trošičku na hlavu, co si budeme. Proto je zároveň letos první, která se tu objevuje i jinak než jenom ve zmínce. 🏛️⛲🏺

Knižní sérii jsem před nějakou dobou četla a mám ji ráda (až na druhou část poslední knížky, tu jsem prostě doteď nějak nebyla schopná překousnout) a true crime (navíc ještě v britském prostředí) se mě osobně k létu tak nějak hodí ... a taky Enid , na kterou jsem byla zvědavá i jinak než jako na Enid. A musím říct, že se to povedlo, ve všech směrech (hodnotím jako někdo, kdo nebyl překvapený zvraty, protože jsem si je pamatovala z předlohy, ale věřím, že kdybych je neznala, byla bych napnutá jak guma u trenek a překvapená úplně stejně, jako jsem byla při čtení). Jsem jenom zvědavá, jestli se budou realizovat i ty zbylé dvě knížky, vůbec bych se tomu nebránila.

Hello období, kdy mám zase strach mít z něčeho radost, aby se to okamžitě nezkazilo, my old friend ... jestli je tohle karma, tak vážně nevím, co jsem kdy komu udělala tak strašného.

Závěr června byl letos ještě hektičtější, než normálně, a ještě pořád jsem se z toho úplně nevzpamatovala, v kombinaci s tím nechutným vedrem to bylo fakt vysloveně vražedné.

Nosit korunu je fuška, manžel je tak trochu kůň a někdy se to zvrtne. Četla jsem knižní předlohu, která byla funny, ovšem u seriálu si tvůrci na férovku řekli Fuck that a pojali to stylem když už si dělat prdel, tak fakt úplně ze všeho (tak trochu styl Galavant a historická přesnost asi jako v Our Flag Means Death) ... a ono to funguje, i když je to občas fakt absurdní a velmi často až na hraně, ne-li až za ní (a taky nečekaně explicitní, v tomhle směru si už úplně nepamatuji, jak na tom byla knížka, přeci jenom už je to nějaký pátek, co jsem to četla), nasmála jsem se u toho, až mi občas bylo stydno. :DDD Buď vám to sedne nebo ne, v tomhle případě asi nic mezi tím není. Ačkoliv překlad Má lady Jana by si fakt zasloužil facku, vypadá to strašně. :')