Princess Tutu

All you children who love stories, come gather around.

Ve městě jako vystřiženém z pohádky, kde kocouři můžou být učitelé baletu a neustále se chtít ženit, by jedno malé káče chtělo vrátit úsměv na tvář prince. Když mu tedy záhadný stařík jménem Drosselmeyer dá možnost změnit se v lidskou dívku, káče neváhá. Ovšem Ahiru (jak se ono káče velmi příhodně jmenuje, že) v sobě kachní povahu nezapře ani v lidské podobě, a jakkoliv je milá a dobromyslná, je také poněkud nešikovná ... což, pokud studujete balet, není úplně to nejžádanější. Ovšem přívěsek ve tvaru vejce od Drosselmeyera, který jí umožnil stát se člověkem, jí umožňuje také změnit se v Princeznu Tutu, primabalerínu, která svým tancem dokáže otevřít lidská srdce a zbavit je veškerého trápení. V této podobě také Ahiru dokáže najít ztracené střípky princova srdce, které si kdysi dávno sám roztříštil, aby porazil zlého havrana, a vrátit mu je. Ovšem role Princezny Tutu je nevděčná a tragická - pokud se někdy svému princi vyzná ze svých citů k němu, změní se v záblesk světla a zmizí. I přes vědomí, že její příběh nikdy nebude mít šťastný konec, Ahiru ve svém poslání neustává, ačkoliv, jak to tak vypadá, získat zpět srdce a s ním i všechny pocity může být také pěkně bolestivé. Musíme ale být jen loutkami a tančit tak, jak píská nějaká vyšší moc? Co když je ale možné už započatý příběh změnit?

Ano, Princess Tutu je na první pohled hodně holčičí a růžové. Ale taky je to neuvěřitelně kouzelný pohádkový příběh, což všechen ten balet a klasická hudba jenom umocňují (a že jsou tam fakt hodně epické scény). Ošklivé káčátko a jeho proměna v oslnivou labuť, Louskáček, Labutí jezero (Kraehe je sice vrána, ale tu černou labuť v ní prostě nejde nevidět), mluvící zvířata, princové, princezny, rytíři (my grumpy boy Fakir ♥) a příběhy, kde má každá postava svou přesně danou roli a účel, které mohou být pěkně nebezpečné a jejich tvůrci o to víc (a to já fakt můžu). Vlastně ani nevím, proč mi tenhle klenot takovou dobu utíkal, protože to vysoké hodnocení si zaslouží všemi deseti (a z estetického hlediska jsou všechny ty baletní scény fakt žůžo labůžo *-*). A můžu říct, že tou svou pohádkovostí se mi i do toho předvánočního období trefilo fakt náramně. 🩰🦢