Sakuřino doupě

Možná toho budu litovat, možná ne.  Ale ono se to tu stejně časem ztratí a koneckonců, smazat to můžu vždycky. (¬‿¬)

Když mě dnes ráno po probuzení přivítala mokrem vonící mlha (včera totiž konečně po dlouhé době alespoň trochu sprchlo, díkybohu za to), zcela automaticky mi v hlavě na pár vteřin zablikala kontrolka PODZIM. Ano, jsem si moc dobře vědoma toho, že je stále ještě červenec, ale už se to začíná lámat a ta pozdně červencová a raně srpnová rána už jsou něco jiného. Psí dny už zkrátka voní jinak než začátek léta. I když je tu (a letos tedy obzvlášť) sucho takové, že i tráva na zahradě spíš připomíná seno (a do pítka se chodí ráchat sup maxi neboli sojka), balkonová džungle mi letos fakt dělá radost. Máky mi sice nějaká kurva vytrvale žere, takže nevím, jestli ty poslední poupata vydrží a vykvetou, ale levandule se má k světu, durman začíná krásně obrůstat a lichořeřišnice, která už prakticky kolem většiny zábradlí stačila udělat živý plot, má první květ. Takový ten krásně zářivě oranžový. Na to, že to byla taková už fakt obstarožní semínka, u kterých jsem si říkala, že budu ráda, když mi vzej...

Pořád jsem z toho jak v Jiříkově vidění, že nemusím čekat na správnou konstelaci planet nebo obětovat nemluvně za úplňku, ale můžu napsat cokoliv kdykoliv, a všechno pořád funguje, jak má. :'3 Už jsem si to tu trochu potunila a zatím jsem fakt spokojená. Zajímavé je, že můj drahý notebook se rozhodl, že dovolenou nepotřebuji jenom já, ale i on. Kromě toho, že po těch třech letech už vážně potřeboval vevnitř vyčistit (v objednávce kouzelně definované jako "wellness"), se v něm tak trochu nafoukla baterie, až se v jenom místě vyboulila klávesnice, a soudě podle reakce pána v servisu, její stav by se dal nazvat Vteřiny před katastrofou. Notebook tedy strávil týden v opravně, já zas v Jizerských horách. Teď přede jako koťátko ... no, a já vlastně taky, protože v Jizerkách je prostě krásně. ♥ Viděla jsem tři přehrady a známá i dosud neznámá místa, našla houby, napásla se borůvek, vyplavala se v bazénu, přečetla šerifa, každý den se skvěle najedla a nachodila v lesích ... zkrát...

Mysleli jste si, že se mě zbavíte, co? 8D Upřímně řečeno, pár dní jsem si to myslela i já sama. I když to na blog.cz od dubna vypadalo tak, jak to vypadalo, ta zpráva o tom, že za měsíc končí (která mě navíc zastihla uprostřed dovolené) mě poněkud zarazila. Přeci jenom, Underlandu bylo letos v březnu deset let a to není doba, kterou by člověk rád jen tak zahodil do větru. A tak jsem tady (a vůbec to není tak děsivé, jak jsem si myslela). Bude to chtít ještě vychytat, ale i tak si myslím, že minimálně nějakou dobu tu ještě zůstanu. :3 Underland je (prakticky téměř) mrtev. Ať žije Sakuřino doupě!