Enen no Shouboutai

Flame is the breath of the soul.

Black smoke is the liberation of the soul.

Ashes thou wert and art.

May thy soul return to the great flame of fire.

Látom.

Nejděsivějším a nejobávanějším způsobem smrti, kterému lidstvo už dlouhá léta musí čelit, se stalo samovznícení - fenomén, o kterém se toho stále moc neví. Ví se však to, že se během něj bezúhonní občané mění v planoucí násilné bytosti nazývané Infernalové, bez rozdílu věku, pohlaví nebo společenského postavení. Obětí samovznícení se může stát prakticky kdokoliv a kdykoliv. Ti však tvoří pouze takzvanou první generaci. Druhou a třetí generaci tvoří lidé nadaní pyrokinezí, kteří nejen že se nezmění, ale dokážou plameny a ohněm manipulovat a ovládat je. Proto, aby mohly duše lidí proměněných v Infernaly v klidu spočinout, ale také pro nalezení důvodu, proč k samovznícení dochází, vytvořily během Sluneční éry v Tokyu tři hlavní institice reprezentující obrannou složku, požární obranu a církev, zcela novou složku - takzvaný speciální hasičský sbor, složený převážně z jedinců s pyrokinetickými schopnostmi. Jedním z nich je i Shinra Kusakabe, dychtivý pyrokinetik třetí generace se schopností podpálit si vlastní nohy, který nastupuje do oddělení s číslem 8 (které se od ostatních v mnoha aspektech liší) - jednak proto, že se chce stát hrdinou zachraňujícím nevinné lidi před plameny, ale také kvůli události staré dvanáct let, při které za zvláštních a neméně podezřelých okolností spojených s výskytem atypického Infernala přišel o celou svou rodinu. Ovšem cesta za hrdistvím není úplně taková, jakou si představoval, a brzy poznává, že realita je někde trochu jinde. Speciální hasičský sbor je rozdrobený na jednotlivé více či méně znepřátelené frakce, které si mírně řečeno neberou servítky házet si navzájem klacky pod nohy, a po celém Tokyu přibývá výskytů abnormálních Infernalů, navíc podle všeho uměle vytvořených. Člověkem. A jakýsi Evangelista prý má odpověď na všechny otázky. Co doopravdy stojí za fenoménem samovznícení? Co se vlastně stalo před dvanácti lety? Je vůbec možné, aby byl Shinrův mladší bratr Sho naživu? A pokud ano, tak co sakra dělá na druhé straně barikády?

S Enen no Shouboutai to není jednoduché. Premisa příběhu je skvělá (hasiči tak trochu spojení s exorcisty, to prostě chceš), ten svět je skvělý a už první díl mě doslova posadil na zadek, protože je to celé tak moc (vizuálně, tematicky i celkově) podobné Soul Eater, že nad tím nejedno srdéčko zaplesá. Na druhé misce vah je pak ale velká, opravdu hodně velká dávka naprosto zbytečného a nehodícího se fanservisu (která se v 99,9% případů jmenuje Tamaki a opravdu tam neslouží k něčemu jinému, než aby ze sebe v rámci zakopnutí servala všechno své už tak dost chatrné oblečení, a podobně ... pardon, ale tohle je fakt hodně laciné -_-), která zcela zbytečně ubírá čas na rozvíjení příběhu, toho skvělého světa a všech těch svéhlavých, občas až trochu bizarních postaviček. Nemám nic proti odlehčujícím srandičkám nebo sem tam nějakému filleru, ale tohle? Tohle je za mě nové dno a chápu, že to lidi znechutí natolik, že buď začnou strhávat hodnocení nebo přestanou sledovat úplně. Přitom je to obrovská škoda, protože ve všem jiném mi skutečně dává to, co jsem od něj očekávala. Baví to, a baví to hodně, jen ten fanservis celkový dojem sráží, ať se snažím sebevíc. :( Pořád pro mě zůstává anime, které jsem si užívala a které bych určitě doporučila všem, kteří nedají dopustit na již zmiňovaný Soul Eater, ale jak říkám, ta nechutná porce zbytečného fanservisu je něco, na co je lepší se předem připravit a snažit se to překousnout. Buď to dáte, a nebo ne.