Kyoto Teramachi Sanjou no Holmes

V Kyotské obchodní čtvrti Teramachi Sanjou se nachází starožitnictví Kura, do kterého jednoho dne zabloudí středoškolačka Aoi Mashiro, která se před nějakou dobou přistěhovala, takže je na Kyotu pořád nová. A právě v tomto starožitnictví Aoi narazí na okouzlujícího Kyotaku Yagashira, vnuka majitele obchodu, který, ač sám ještě student, je již vynikajícím starožitníkem s ostřížím okem, kterému neunikne jediný padělek, ať už je sebelepší - ne nadarmo se mu přezdívá Holmes. A tak okouzlená Aoi, která původně do obchodu přišla za zcela jiným účelem, začne ve starožitnictví pracovat jako brigádnice a díky Kyotakovi se začíná hlouběji nořit do světa vzácných starobylých uměleckých děl. A také, díky Kyotakovým vyhlášeným pozorovacím schopnostem, dvojice často řeší zvláštní případy týkající se umění, se kterými za nimi přijdou zákazníci, kteří tápají a sami si neví rady. Jak ovšem ukáže čas, za všemi těmi prakticky dokonalými padělky stojí někdo, kdo si Kyotaku vybral za svou nemesis a rozhodně mu bude víc než rovnocenným soupeřem.

Když jsem poprvé narazila na zmínku o tomhle anime, první věc, která mě napadla, byla, jak moc mi to podle popisku připomíná Gallery Fake, a že to tím pádem prostě potřebuji vidět - mysteriózní anime točící se kolem umění se prostě tak často nevidí. A ačkoliv to nadšení už nebylo až tak obrovské (ale upřímně řečeno, je dost možné, že kdybych Gallery Fake viděla teď znovu, třeba už bych taky neprožívala takový hype, přeci jenom, už je to pěkná řádka let a člověk se mění pomalu každou minutu), nebyla jsem zklamaná. Je to opravdu moc pěkně nakreslené, lehce romantické (ale v takové míře, jaká se mi líbí) a člověk si rozšíří povědomí (protože co si budeme povídat, tahle oblast není úplně něco, k čemu bych směřovala svůj volný čas, zájem a tak) nejen o starých uměleckých dílech a technikách, ale také o místních kyotských záležitostech, reáliích a podobně (a tohle local colour je taky moc fajn). A kromě toho, strašně moc mě zaujal jak opening, tak ending - a to ani tak vizuálně, jako spíš hudebně. Už na první poslech mi hrozně moc připomněly takové ty klasické openingy a endingy anime z přelomu tisíciletí, na kterých jsem prakticky začínala a se kterými se teď člověk už moc nesetká. A tenhle "výlet do minulosti" pro mě osobně byl strašně milá věc. :3