Proč by se Američani neměli pokoušet točit live actions aneb Death Note po netflixovsku

Neustále se usvědčuji v tom, že jsem asi vážně masochistka. Když jsem před těmi pár měsíci zjistila, že Netflix točí hranou adaptaci Death Note (první velké nope), ovšem situovanou do Ameriky (druhé velké nope), pronesla jsem akorát pár znepokojených a kousavých poznámek, ignorovala trailer a rozhodla se za každou cenu tuto informaci pustit z hlavy. Ovšem osud už tomu tak chtěl, že jsem se nedávno dozvěděla, že by ta věc měla v blízké době vyjít ... a tento den nastal včera. Jelikož nejsem natolik fancy, abych měla na Netflixu účet, jala jsem se stahovat a řekla si, že si tím nebudu kazit páteční večer a nechám to na sobotu. A udělala jsem dobře. Ono to totiž bylo prakticky ještě horší, než jsem očekávala.

Pokud se na to fakt hodláte dívat a nechcete spoilery, tady to utněte. Pokud vám je to šumák a jste akorát zvědavi na Sakuřino prskání, směle pokračujte dál. Někde to totiž ze sebe dostat musím.

(Ryuk byl asi jediná postava, která se chovala skutečně tak, jak měla ... a Willem Dafoe jakožto jeho hlarec odvedl dobrou práci)

×××

Zápletku Death Note známe asi všichni, ale pokud ne, dovolím si tu plagiovat sama sebe (Jde to vůbec? Může se člověk soudit sám se sebou?) se svou anime recenzí:

"Náš svět je prohnilý. Každý den zločinci vraždí a páchají jiné trestné činy, znovu a znovu. A co když je chytí? Díky nedostatku důkazů se stejně dostanou ven a můžou pokračovat. Dvě oči to dennodenně znechuceně pozorují. Oči patřící chlapci jménem Raito Yagami, synovi policejního ředitele. Jeho snem je na světě nastolit spravedlnost a všechny zločince tvrdě potrestat. Jednoho dne před něj zničehonic z nebe spadne černý zápisník. Když ho sebere, zjeví se mu hororově vyhlížející stvoření, které se představí jako Ryuk, Shinigami. Dále mu řekne, že do světa lidí upustil svůj zápisník, protože se nudil. Ovšem není to jen tak nějaký zápisník. Pokud do něj zapíšete něčí jméno, dotyčný do 40 sekund zemře na infarkt. Jediné, co potřebujete znát, je jeho jméno a tvář. Okolnosti smrti můžete také dále specifikovat. Raito si uvědomuje, že nyní může svůj sen realizovat a stává se z něj Kira, který trestá zločince. Ovšem vražda zůstává vraždou, ať je míněna pro jakkoliv dobrou věc. Policie je v případu Kira bezmocná, proto do Tokya přijíždí člověk známý pod přezdívkou L. Detektiv, jehož tvář je neznámá. Detektiv, pro kterého neexistuje nevyřešený případ. A to je začátek hry na kočku a myš, souboje dvou geniálních mozků, který logicky vyvrcholí smrtí jednoho z nich. Ale kdo to bude?"

Tak, a teď se prostřednictvím jednotlivých postav mrkneme na to, co pro nás uvařili páni Amerikáni.

×××

Kira aka The Edgelord™

Co se anime týče, Raito (Light) na mě vždycky působil dojmem chladnokrevně uvažujícího inteligentního psychopata, který na sobě za žádnou cenu nedá znát jakoukoliv pohnutku nebo emoci, navíc oplývajícího velmi silným, až dogmatickým smyslem pro spravedlnost, který se zvrhnul až tam, kam se zvrhnul. Netflix nám naservíroval pubertálního odbarveného Edgelorda, na kterého je celý svět zlý a nespravedlivý, je vlastně jeden velký father issues, který dostává na držku od školního agresora (kterému následně velmi graficky a explicitně nechá doslova vychrstnout mozek z hlavy), ječí jak malá holka a stále ještě myslí kladélkem (aneb když jde o to rozhodnout se mezi tím, jestli očistit svět od zločinců nebo si potenciálně vrznout, jde spravedlnost stranou). Light Turner byl zkrátka cokoliv jiného, jen ne Kira (Normal People Scare Me nalepené ve skříňce? Opravdu?). Tenhle Kira byl zkrátka, jak to ostatně bylo řečeno i ve filmu samotném, fňukna. A to jsem Lightovi jako postavě nikdy nefandila, ale tady působil vážně pateticky a spíš k smíchu (a nejpatetičtější je jeho výraz, když se mu někdo ty předchozí charakteristiky opováží sdělit nahlas). A jakmile si někdo takový o sobě začne myslet, že je Bůh, obvykle to bývá konečná.

×××

L aka OOC at its finest™

Nechci znít příliš rasisticky, ale první věcí, která člověka tak trochu víc praští do očí je ta, že postava, která má vypadat takhle, najednou vypadá takhle. Nicméně, nakonec se paradoxně ukázalo, že tenhle blackwashing (pardon, ale nemohla jsem si pomoct) je asi ten nejmenší problém, kterého se na L Netflix dopustil (a koneckonců víme, že v každém americkém filmu musí být alespoň jeden hodný černoch, že jo). Nějaké náznaky charakterových znaků by se tu zachytit daly, párkrát se dočkáme typického sezení na židli, i nějaké ty sladkosti jsou zkonzumovány, a dokonce i jedno držení mobilu by L odpovídalo. Hlavní problém přichází tehdy, když konečně dojde na nějakou vypjatější situaci. Tady se totiž L, pro mě prakticky synonymum pro chladnou logiku, mění v impulzivně a zkratkovitě jednající něco, co chladnou logiku nevidělo ani z vlaku. Velká zrada a obrovská škoda, protože jinak by netflixový L i přes tu vizáž připomínající spíš Elliota Aldersona z Mr. Robot byl docela fajn.

×××

Mia aka The annoying bitch™

Nikdy jsem se netajila tím, že to jediné, co se mi na anime Mise (Mie) líbilo, byl její módní styl, protože jinak bych tu otravnou bytost s chováním malého spratka a s ještě nepříjemnějším hláskem (takže vlastně takový standard, co se většiny běžných ženských anime charakterů týče, ehm) napsala do Death Note na první místo, abych už od ní konečně měla pokoj. Co se netlixovské Mie musí nechat je to, že její otravnost velmi zásadním způsobem klesla, ovšem na úkor toho, aby byla nahrazena jiným povahovým rysem - Edgelord totiž přece musí mít po boku svou Edgequeen. Mia ovšem, na rozdíl od Lighta, rozhodně není fňukna, ale poměrně velká mrcha, která přesně ví, co chce a co dělá ... což by se dalo považovat za celkem dost velký posun, protože už není to oddané štěně, které přesně skáče podle toho, jak ó velký Kira píská. I tak mi jako postava přišla poměrně postradatelná a u scény na ruském kole, která byla zjevně míněna jako děsně romantická a tragicky kulervoucí, neboť končí její smrtí, jsem si nemohla pomoct a musela jsem se smát. Celé to totiž působilo neuvěřitelně účelově a ... prostě vtipně, no. ^^"

×××

O finále celého filmu snad ani nemá cenu mluvit, protože se dokonale držel dojmu, kterým film po celou dobu působil - stál za prd. Ale já jsem nakonec ráda, že jsem to viděla, protože alespoň můžu hodnotit a soudit z pozice někoho, kdo se tím utrpením skutečně prokousal a neplive na to jen tak, protože je to zrovna in.

Závěrem bych snad chtěla říct jen to, že pokud by snad tvůrci plánovali ještě nějaký takový počin, nebo nejde bože třeba pokračování, pevně doufám, že do té doby k někomu ten skutečný funkční Death Note z nebe spadne a postará se, aby už další zlo tohoto typu na našem světě nevzešlo ...

Solidárně jsem si na mobil připevnila malého chibi L, kterého mi před rokem z Ebaye poslali jako prezent, a jdu truchlit.