Occultic;Nine

Sedmnáctiletý středoškolák Yuuta Gamon je autorem blogu Kiri Kiri Basara zabývajícím se všemi možnými okultními fenomény. Ne tedy že by sám Yuuta na něco takového věřil, ale vycítil v okultismu jasnou příležitost, jak se proslavit a ještě si vydělat. Většinu času tedy vysedává v zastrčeném podniku Blue Moon, kde dává dohromady články, a u toho mu notně sekunduje jeho poskok (její vlastní slova), velmi vyvinutá a poněkud infantilně hyperaktivní Ryouka Narusawa. A jelikož Yuutu napadne, že nějaká známá osobnost by mohla návštěvnost jeho blogu (a tím pádem i možné prachy) zvýšit, nejen že do Basary za pomoci Ryouky přitáhne Miyuu Aikawu, přesladkou video hvězdičku, která údajně umí předpovídat budoucnost, ale rozhodne se vydat se za profesorem Hashigamim, který je známý svými tak trochu kontroverzními názory na propojení okultismu a vědy. Ovšem, Yuuta v prázdné opuštěné kanceláři k vlastnímu zděšení narazí pouze na profesorovu zohavenou mrtvolu, kterou očividně někdo ještě před smrtí dost brutálně mučil, a zakrvácený nůž (na který ještě před nálezem samotným sáhne). A aby toho nebylo málo, z radiopřijímače po svém otci, který nosí všude s sebou, mu jakýsi hlas začne udílet tak šílené příkazy, jako například vytrhnout mrtvole kleštěmi zlatý zub. Samozřejmě, že Yuuta je z toho, co viděl (a udělal), solidně mimo a navíc má strach, že ho někdo mohl na místě činu zahlédnout a budou mu onu brutální vraždu chtít přišít. Obzvlášť, když kolem pořád šmejdí detektiv, který nevypadá ani na své povolání, ani na svůj věk. Neuplyne však dlouhá doba a nějaký mrtvý profesor je pasé, protože v jezeře v parku Inokashira je jednoho dne nalezeno neuvěřitelných 256 utonulých těl. Nic je nespojuje, nikdo neví, co je k tomu vedlo a nikdo neví, co se to vůbec děje. Yuuta si tedy může oddechnout ... alespoň do doby, než, i díky synovi mrtvého profesora Saraiovi Hashigamimu, který se snaží přijít smrti otce na kloub, zjistí, že by spolu oba případy mohly souviset. Když se navíc policii konečně povede všechny utonulé identifikovat, šokovaný Yuuta se z televize dozvídá, že na seznamu obětí je nejen jeho jméno, ale také jména dalších lidí, které zná ... a o žádnou tiskovou chybu se nejedná. Jak vlastně člověk pozná, jestli je živý nebo mrtvý? A může to vůbec poznat? Co má Yuuta společného se Saraiem, který s otcem zrovna nevycházel, Miyuu, která skutečně do budoucnosti vidí, pisatelkou okultního časopisu Touko Sumikaze, oním zvláštním detektivem Shunem Moritsukou, specialistkou na černou magii s děsivým tajemstvím Ariou Kurenaino, a mangakou Ririkou Nishizono, která je čirou náhodou autorkou BL doujinshi, které obsahuje až znepokojivě velké množství detailů souvisejících s oběma událostmi? A o co tady vůbec vlastně jde?

Tedy, řeknu vám, že když se vám jeden týden zdá sen o zamrzlé tůni v parku plné mrtvol a druhý na vás, bez jakéhokoliv předchozího spoileru nebo podobně, vykoukne tohle, začnete se cítit trochu znepokojivě. :'D A to se mi podobné věci stávají docela často ... holt jen dneska jedu na nějaké paranoidnější vlně. ^^" Nicméně, Occultic;Nine jede ve stejném universu (vlastně jsou to všechno alternativní příběhy) jako Steins;Gate nebo ChäoS;HEAd, takže pokud jste měli alespoň s některým z nich tu čest, asi budete tušit, co očekávat - proč, jak, co, konspiračky, mindfuck, mindfuck a ještě jednou mindfuck. Máte z toho zkrátka takový ten hezky paranoidní pocit, navrch hodnou chvíli absolutně netušíte, o co že tady sakra vůbec jde, a to já prostě ráda. >:3 Většina postav je taky fajn, výrazněji mi krev pila akorát Ryouka (asi prostě nejsem chlap, ale tenhle typ ženských charakterů fakt silně nemusím), ale třeba Shun, který byl celou dobu víc než shady a čekala jsem, co se z něho vyklube, byl boží, navrch mě totálně dostal i s El Psy Congroo. :'3 A i když jsem to zjevně všechno úplně nepobrala (ono to z toho konce upřímně ani nešlo, ehm), tak můžu říct, že Occultic;Nine jsem si rozhodně užívala víc než ChäoS;HEAd a skoro tak jako Steins;Gate, takže za mě palec nahoru. ;)