Sakuřino doupě

Saitama byl zcela obyčejný průměrný mladý muž, který se marně snažil sehnat práci ... až do chvíle, kdy se stal svědkem toho, jak monstrum útočí na bezbranného občana a rozhodl se aktivně zasáhnout. Od té doby Saitama trénoval tak intenzivně, až mu z toho slezly všechny vlasy, a i když stále vypadá jako ten nejobyčejnější průměrný mladý muž, během poměrně krátké doby se z něj stal neuvěřitelně silný hrdina ochraňující civilisty před dalšími monstry. Ovšem jak říkal už strýček Ben, s velkou silou nepřichází jen velká zodpovědnost, ale také nedostatek soupeřů. Saitama se totiž stal tak silným, že mu na zlikvidování protivníka stačí jeden jediný úder ... a tak se neustále snaží najít soupeře, který by mu byl alespoň nějakou konkurencí. Osud mu však do cesty přihraje mladého kyborga Genose, který nakonec Saitamu, i když z toho není zrovna dvakrát odvázaný, přesvědčí, aby ho přijal jako svého učedníka; Genos má totiž své vlastní důvody, proč svou, už tak dost velkou sílu, potřebuje ještě zv...

Nemůžu si pomoct, ale Britové zkrátka umí spoustu věcí udělat lépe. Nepotřebují z něčeho udělat akční vyvražďovačku s galony krve a epickou explozí na každém kroku, aby docílili nějakého efektu, bohatě si vystačí s pocity ... a přesně tak je tomu i u tohoto nesmírně působivého dramatu ohledně jednoho náhodného, ale osudového setkání dvou mužů ze zcela jiných světů, o love story, která byla už od začátku odsouzená k bolestivému konci (díky ti, Tumblr). Ačkoliv úplný konec stojí za starou belu, skutečně se jedná o opravdu hodně silný příběh z prostředí britské tajné služby (a ne, opravdu to není o tom, jak se Q dostal k práci u MI6, i když to tak může vypadat a asi se té asociaci neubráníte) pojednávající o tom, kam až jsou ti nahoře schopni zajít a vy s tím neuděláte absolutně nic, s naprosto perfektními hereckými výkony. Jim Broadbent byl opravdu famózní a Ben Whishaw je precious cinnamon roll s pohledem nakopnutého štěňátka, kvůli kterému byste celému tomu zvrácenému světu nakopali ...

Jen jedno slovo - Praha. Vlastně dvě slova - předvánoční Praha. To je jeden z nejkratších a zároveň nejděsivějších hororů, co znám. Ale i tak to byl tenhle slet víc než bezva. :3

Vezměte hrnec a smíchejte v něm American Horror Story Coven, Mean Girls, Sharpay Evans z High School Musical a béčkový slasher (prostě stará dobrá vyvražďovačka) z prostředí vysokoškolských kampusů ... a voilá, dostanete Scream Queens. Je mi jasné, že takhle to bude znít jako totální kravina, ale když to vezmete do důsledku, ona to vlastně totální kravina taky je ... ale na druhou stranu, je to kravina (alespoň pro mě) nesmírně, často až kýčovitě zábavná. Osobně bych ty snobské zazobané slípky ve většině případů (vážně, už začínám mít pocit, že Emma Roberts ty arogantní namyšlené krávy snad ani nehraje, nebo je hraje tak dobře, že ji nemůžu ani cítit :'D) šla s chutí vraždit taky a pokud je tohle skutečný obraz toho, jak to na amerických vysokoškolských kampusech a ve všech těch bratrstvech a sesterstvech skutečně vypadá, tak potěš koště (a že mám pocit, že ve spoustě případů to tak bude, alespoň podle těch pár odstrašujících článků, co jsem o nich četla ... jako, fakt bych se chtě...