Paranoia Agent

Tsukiko Sagi je poněkud introvertní a tichá kreslířka charakterů, jejímž posledním obrovským úspěchem je roztomilý růžový pejsek jménem Marumi. Jenže jakkoliv je Marumi v současné době úspěšný, Tsukiko se náhle ocitá pod tlakem, aby navrhla další, nejlépe stejně nebo ještě více úspěšný charakter. Když se pak jednoho večera vrací domů, je na opuštěném parkovišti napadena školákem se zlatými kolečkovými bruslemi a ohnutou zlatou baseballovou pálkou. Její případ dostávají k vyřešení dva detektivové, starší a ostřílenější Keiichi Ikari a empatičtější Mitsuhiro Maniwa. Především Ikari je téměř přesvědčený o tom, že si poněkud zvláštní Tsukiko, která jako by žila v jiném světě, celý útok vymyslela, aby unikla všemu tomu tlaku, který se na ni nakupil, než se objeví případ druhé oběti. A po něm další a další. Za chvíli má útočník, kterému začne veřejnost přezdívat Shonen Bat, v Tokyu na triku pěknou řádku obětí, které, jak se ukazuje, vždy něco spojuje dohromady. Přesto si ale nikdo z nich nedokáže vybavit ani útočníkův obličej. Veřejnost se začíná bát o svoje bezpečí, stejně tak se o tomhle fenoménu začínají šířit nejrůznější více či méně pravdivé historky, jako například ta, že si Shonen Bat jako oběti vybírá lidi nějakým způsobem zahnané do kouta, a detektivové mají plné práce s tím, aby útočníka konečně dostali a ukončili jeho řádění. Ovšem když to konečně začíná vypadat, že se jim to povedlo, celé se to nějak zamotá a všechno začne být ještě divnější. O co tady vlastně doopravdy skutečně jde?

Když se řekne jméno Satoshi Kon, člověk by asi těžko očekával nějakou bezduchou kravinu. O Paranoia Agent se včera na Asku v souvislosti s Perfect Blue a Paprikou zmiňovala Reni, jala jsem se hledat, při tom jsem si uvědomila, že už jsem o tom kdysi někde musela číst, protože je mi to prostě povědomé (a nemůžu se zbavit pocitu, že to bylo ještě na starém blogu u Kadet), a když jsem zjistila, že to dokonce není film, ale třináctidílné anime, bylo jasno, že bych se zase jednou mohla podívat na něco z tohoto soudku. A rozhodně nelituji. Paranoia Agent je přesně takové vyspělé anime zabývající se vážnějšími tématy a přesně takový snově surrealistický mindfuck, jaký jsem od pana Kona očekávala (budiž mu země lehká, opravdu), ostatně, pokud jste viděli již zmiňované Perfect Blue nebo Papriku, tak snad ani nemůžete nic jiného čekat. Však už samotný opening (který, jen tak mimochodem, z vizuální stránky považuji za jeden z nejvíc creepy, s jakými jsem se setkala ... nepřirozeně se smějící lidé prostě jsou creepy) od prvního tónu doslova řve Paprika ... a co si budeme povídat, je fakt nakažlivý. Pokud tedy chcete vidět anime, u kterého se snad nikdo neodváží říct, že je to "kreslená blbost pro děti", určitě do Paranoia Agent jděte. Stojí za to.