Kamigami no Asobi

Jak už to tak v zemi vycházejícího slunce bývá, Yui Kusanagi je naprosto obyčejná středoškolačka, snad jen na to, že prakticky pořád tahá přes rameno meč, se kterým odmalička cvičí a že její rodina bydlí v chrámu. Jednoho krásného dne se pak Yui vrací domů, uslyší hlas, který volá její jméno. Když pak uvidí, že ze skladu vychází zvláštní modré světlo, samozřejmě udělá to, co každý běžný smrtelník - vleze dovnitř. Když uvnitř objeví zvláštní meč a snaží se ho vzít do ruky, ztratí vědomí. Když se probere, zjišťuje, že je nejen v jiné místnosti, ale někde úplně jinde a vypadá to, že nejspíš ani není na Zemi. Když se snaží zorientovat v nové situaci, potkává několik mladíků, z nichž někteří nejsou zrovna příjemní a někteří jsou naopak příjemní až moc. Nakonec se ale konečně ukazuje ten, kdo je za všechno zodpovědný, a není jím nikdo jiný než sám Zeus, vládce bohů. Ten pak Yui vysvětluje, jak se má současná situace - pouta, která odjakživa byla mezi lidmi a bohy, už dávno nejsou to, co bývala, co víc, pokud to takhle půjde dál, budoucnost rozhodně nebude růžová. Proto se Zeus rozhodl podle lidských parametrů ve zcela odděleném světě vybudovat školu, kde Yui, pokud se bude chtít ještě někdy dostat domů, jako zástupce lidské rasy bude muset naučit šestici bohů, co znamená být člověkem. Oni pánové, na které Yui už narazila, nejsou totiž nikdo jiný než severští bohové Loki, Balder a Thor, řečtí bohové Apollon, Hades a Dionýsos a japonští bohové Susanoo a Tsukiyomi. Pokud se jim do roka nepodaří pochopit lidské srdce, zůstanou v tomto světě uvězněni navždy. A jak Yui hned na začátku zjišťuje, rozhodně to nebude tak jednoduchý úkol (protože jak jinak nejlépe pochopit lidské srdce než skrze japonský školský systém).

Když jsem zjistila, že je to podle hry, okamžitě jsem si to zafixovala jako dámskou verzi Dramatického Mordu. :D Ale koneckonců, po Supernatural, Marvelu nebo Lhářovi už jsem si na lehké znásilňování mytologie zvykla, takže jsem si řekla, že mytologii v japonském školním systému už nějak překousnu, takže sem s tím. A i když jsem při oslovení Zeus-san a následném zmorfování do shota verze málem upadla ze židle, nakonec jsem si zvykla. :D Nejdůležitější složkou tohoto anime je ale samozřejmě heslo bišíci, krásně barevní bišíci everywhere (osobně jsem si zamilovala hlavně Lokiho, protože prostě Loki, a Hada, protože Daisuke Ono, ehm). Vlastně, pokud mám být upřímná, bych vlastně i uvítala, kdyby se tam žádná Yui nevyskytovala, protože hlavně mezi Lokim a Baldrem mi vysloveně překážela. >:3 Kresba i animace se mi moc líbily, stejně tak i doprovodná hudba, o endingu ani nemluvě, hezky jsem si u něj zaslintala. Není to nějaká krutopřísně psychologická záležitost, u které nesmíte vypnout mozek, jinak se ztratíte, ale velmi milá oddechová záležitost, kterou doporučuji, pokud si chcete odpočinout a případně si pokochat oko. ;)