Sakuřino doupě

Po šťávě se s vámi chci podělit o další možnost jak využít ne až tak pěkná jablíčka, a štrůdl už vám leze i ušima. Recept jsme s mamkou kdysi našly v nějakém časopise a už léta je to jeden z tradičně podzimně-zimních svačinových moučníků. :3

V královském městě Gainos se každé čtyři roky konal turnaj zvaný Queen's Blade. Na tento turnaj se sjely nejlepší bojovnice z celého Kontinentu, neboť jeho účelem bylo z jejich řad určit novou královnu, nejmocnější a také nejkrásnější. Tato tradice však skončila ve chvíli, kdy se na trůn dostala vítězka posledního turnaje, Hromová královna Claudette. Claudette zrušila turnaj a ustanovila se nesesaditelnou vládkyní celého Kontinentu, ve kterém provedla řadu změn a nutno podotknout, že ne všechny byly dobré. Není tedy divu, že se někteří lidé začínají bouřit. Mezi ně patří také mladá rytířka Annelotte, poslední přeživší členka řádu Kreutz a bezelstná zachránkyně potřebných, na jejíž hlavu je vypsána odměna. Díky její povaze, odvaze a charisma se k ní na její cestě postupně přidávají další bojovnice s podobnými osudy, ať už známé nebo nové, a společnými silami se snaží nastolit nový řád.

Jak už to tak v zemi vycházejícího slunce bývá, Yui Kusanagi je naprosto obyčejná středoškolačka, snad jen na to, že prakticky pořád tahá přes rameno meč, se kterým odmalička cvičí a že její rodina bydlí v chrámu. Jednoho krásného dne se pak Yui vrací domů, uslyší hlas, který volá její jméno. Když pak uvidí, že ze skladu vychází zvláštní modré světlo, samozřejmě udělá to, co každý běžný smrtelník - vleze dovnitř. Když uvnitř objeví zvláštní meč a snaží se ho vzít do ruky, ztratí vědomí. Když se probere, zjišťuje, že je nejen v jiné místnosti, ale někde úplně jinde a vypadá to, že nejspíš ani není na Zemi. Když se snaží zorientovat v nové situaci, potkává několik mladíků, z nichž někteří nejsou zrovna příjemní a někteří jsou naopak příjemní až moc. Nakonec se ale konečně ukazuje ten, kdo je za všechno zodpovědný, a není jím nikdo jiný než sám Zeus, vládce bohů. Ten pak Yui vysvětluje, jak se má současná situace - pouta, která odjakživa byla mezi lidmi a bohy, už dávno nejsou to, co býva...

Historicky poprvé se z conu nevracím ve stavu zombie a mám takový nekalý pocit, že už nebudu chtít jinak. :D Btw, svoje raporty zkrátka píšu tak, abych měla nějakou vzpomínku, čili se vším, co je pro mě důležité, cestu nevyjímaje ... takže se stim smiř. A komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí, tak.