Bakemonogatari

Koyomi Araragi je takový obyčejný středoškolák, který zrovna studuje ve třetím ročníku. Tedy, byl by, kdyby na něj o jarních prázdninách nezaútočil upír a nepřeměnil ho. Jenže Koyomi měl štěstí, narazil na tak trochu zvláštního chlápka a zároveň kněze jménem Meme Oshino, který se vyzná v legendách a nadpřirozenu a který Koyomiho téměř vyléčil - z upířích vlastností mu zbyla prakticky jenom neuvěřitelně rychlá regenerace. Jednoho dne ve škole Koyomi vidí padat dívku, která na schodech uklouzla po banánové slupce. Samozřejmě, že ji jde zachránit, ale když ji chytí, zjišťuje, že je lehká jako peříčko; tím teď nemám na mysli nějakou anorektičku, ale Hitagi Senjougahara, jak se dívka a zároveň Koyomiho spolužačka jmenuje, doslova váží pět kilogramů. Koyomi by se v tom snad dál ani tolik nepitval, kdyby si ho Hitagi ve škole nenašla a nevrazila mu jen tak preventivně do pusy nožík a sešívačku, aby mu dostatečně naznačila, co by se dělo, kdyby její tajemství chtěl náhodou vykecat. A přesto, že kvůli tomu, že se mu mlčet zrovna nechce, získá bolestivý nedobrovolný piercing v podobě tváře procvaknuté svorkou, se Koyomi rozhodne nabídnout Hitagi pomoc a dovést ji za Oshinem; když pomohl jemu, mohl by pomoct i jí. Ovšem Koyomi zjišťuje, že on nebo Hitagi rozhodně nejsou sami, kteří mají problém s tím, že jejich tělo není až tak úplně normální, a jelikož Koyomi trpí téměř spasitelským syndromem, setkáváme se s dalšími dívkami posednutými nejrůznějšími podivnostmi, jak je Koyomi nazývá: kromě kraba Hitagi - Hitagi Senjougahary, tu máme hlemýždě Mayoji - Mayoji Hachikuji, který neustále bloudí, opici Kanbaru - Kanbaru Surugu, která ještě bude v budoucnu Koyomimu víc než nápomocná, hada Nadeko - Nadeko Sengoku a kočku Tsubasu, předsedkyni Koyomiho třídy Tsubasu Hanekawu. V průběhu děje se pak Koyomi a Hitagi pomalu sbližují, i přes Hitaginu poněkud zvláštní a dost sadistickou povahu. Podaří se ale Koyomimu vypořádat se úplně se vším?

Kdybych měla Bakemonogatari charakterizovat opravdu hodně stručně, ale tak výstižně, jak jen to jde, řekla bych jediné - slovní hříčka. Ale to už vyplývá z názvu. Bakemonogatari je opravdu zvláštní anime. Vloni na podzimním Geetaconu jsem z něj v rámci nočního promítání viděla asi první dva díly, které jsem ale částečně prospala, ale nějak jsem se k němu dostala až teď. Dalo by se říct, že základní schéma příběhu se vlastně neustále opakuje (tedy kromě vyvíjejícího se vztahu Koyomiho a Hitagi), ale ono tady o děj ani tolik nejde, důležitější jsou charaktery a dialogy, které mezi nimi probíhají. Koyomiho chloupeQ na hlavě je ještě lepší než ten Edwarda Elrica, protože tenhle dokonce vystihuje nálady. Hitagi je zkrátka Hitagi, tsundere, která aspoň ze začátku nezdráhavě využívá školní pomůcky jako zbraně, ale která si ze své povahy dokáže udělat srandu. Ovšem bezkonkurenční je Kanbaru, ta je zkrátka ta nejperfektnější lesbička v dějinách anime (nebo aspoň v těch, co jsem viděla) :3 A samozřejmě, že si mě získalo i Tsubasino druhé ušaté já a jeho Mňauhahaha. Hudba hezky doplňuje a nikde neruší. Co si ovšem zaslouží hodně pozornosti, je animace, která je zvláštní jako ostatně celé anime. Animované záběry jsou prokládané hranými, střídající se černé a červené obrazovky, texty problikávající rychlostí blesku. Osobně jsem podobnou animaci ještě u žádného anime neviděla a nemusí sednout každému, člověk si na ni musí zvyknout, ale mě osobně uchvátila. Za mě tedy pro Bakemonogatari rozhodně ano, protože je to, aspoň podle mého názoru, opravdu vyvedený počin.