Sakuřino doupě

Poprvé jsem je měla na letním víkendu v Liberci, kdy Simča potřebovala zpracovat rybíz a v podstatě tenhle recept stvořila ze dvou různých, a chutnaly mi tak strašně moc, že jsem si vyžádala recept. Jednak totiž byly vynikající a jednak se vždycky hodí další možnost, kam šoupnout rybíz, když se urodí. ;)

Shout, shout, let it all out ... hell yes!!! Ústav mě bavil velice už jako knižní předloha (Kingovek jsem sice nečetla zas tak moc, ale tuhle ano), a když jsem si začátkem léta všimla, že začala vycházet seriálová adaptace a přesvědčila jsem se o tom, že je to skutečně to, co si myslím, měla jsem velkou radost. Ono to totiž pořád má takové celkem silné Stranger Things vibes (pravda, trošičku drsnější, ale s tím se u Kinga prostě musí počítat), a to je na letní večery vysloveně ideální. Zatím jsem spokojená převelice (a to se mi u adaptací knižních předloh až tak často nestává), pořád mě na tom hrozně baví ta morální a etická dilemata, a těším se na další řadu příští rok.

Nejsem si úplně jistá, kdy u nás tu Papilonii otevřeli, respektive jestli to bylo už koncem loňského nebo až začátkem letošního roku. Jistě jsem ale věděla, že až přijde vhodný čas, určitě se do ní chci podívat. Slovo dalo slovo, domluvily jsme se s Míšou a vhodný čas nastal včera odpoledne.

Každý měsíc jedno čtvrteční odpoledne hrají studentky elitní, takzvané šťastné třídy, na střední škole Love hru, která je v podstatě hlasováním o oblíbenosti. Výsledkem je dost brutální systém hodnocení, který určuje společenskou hierarchii ve třídě a který v podstatě legalizuje šikanu těch s nejmenším počtem hlasů a tím pádem nejnižším hodnocením. Do třídy přichází nová studentka Suji, která o fungování třídy zpočátku nemá tušení a samozřejmě, že se při prvním hlasování umístí na nejnižším možném hodnocení. Ovšem Suji, ač na to nevypadá, je poměrně dost vypočítavá a když pochopí, odkud vítr vane, rozhodne se jednat. Podaří se jí dostat se z absolutního dna až na vrchol pyramidy? Nebo se jí nakonec podaří celou hru svrhnout?

Dlouho předlouho tomu, kdy jsem naposledy byla někde na výletě přes noc ... a vzhledem k tomu, že do Liberce se vždycky ráda vracím (z těch větších měst ho mám asi nejradši), byla jsem moc ráda, že mě Simča pozvala do toho jejich nového bydla a že to konečně vyšlo. ^^

Když jsem se koncem června během nočního dušení se ve vlastní šťávě pokoušela mentálně přivolávat podzim, netušila jsem, že si to Vesmír vezme až tak doslovně. Pardon! ^^"

Malé růžové mimozemské stvoření připomínající chobotničku, nazývané Happian, opouští svou rodnou planetu plné touhy šířit po celém širém vesmíru štěstí. Přistává na planetě Zemi, ale prakticky ihned se ocitá v nebezpečí, že by ho její obyvatelé mohli zajmout. Naštěstí ho nachází malá zasmušilá holčička Shizuka Kuze, která ho nakrmí a pojmenuje ho Takopii, právě díky jeho podobnosti s chobotničkou. Takopii se na oplátku rozhodne udělat vše, co je v jeho silách, pro to, aby Shizuce vykouzlil na tváři úsměv. A i když má k tomuto účelu spoustu šikovných mimozemských udělátek, nebude to ovšem vůbec tak jednoduché, jak si Takopii ve své naivitě představuje - Shizuku šikanují spolužáci ve škole, nemá otce a její matka věčně není doma. I přes to všechno ale přeci jenom Shizuka má jednu jedinou věc, která ji dělá šťastnou a která ji nutí jít dál, svého věrného psa jménem Chappy. Právě pouto mezi Chappym a Shizukou jen posiluje Takopiiho touhu po tom, aby ji rozesmál. A i když jeho dobře myšlené...