Sakuřino doupě

Letos jsem zatím pořád nějak spíš Grinch. Neberte mě zle, světýlka a vánoční serepetičky jsem si už vytáhla, když už advent prakticky klepe na dveře, to zase jo, ale nějaké dárky nebo vánoční veselice jdou zatím fakt hodně velikým obloukem kolem mě. Extra vánoční náladu letos prostě fakt nemám.

Asi takhle, League of Legends jsem nikdy nehrála (jednak nejsem gamer a taky jsem to v době, kdy to navíc hrozně frčelo a i na conech nebylo prakticky nic jiného, fakt ze srdce nenáviděla :D), což ale nemění nic na tom, že tenhle seriál je fakt hodně povedená záležitost. Ten steampunkem (víc než jen) šmrncnutý svět, trochu netypický styl kresby, dost libová animace (ve které ty epické bitky fakt vyniknou) a postavy, které nejsou jenom černé nebo bílé ... teď už po těch třech letech můžu říct, že si to všechen ten hype, který kolem toho zase (oprávněně) je, vážně zaslouží. Klobouk dolů.

Před patnácti lety lidstvo zasáhla katastrofa a po zpustošeném povrchu se nyní prohánějí lidožravá monstra, která notně ztěžují už tak dost těžký život těm, co přežili a snaží se přežít i nadále. V dokonale odříznutém zařízení však i přes to všechno v klidu a míru vyrůstají tak trochu zvláštní děti. Když se několik z nich dozví o světě venku za tím, co považovaly za svět venku (tedy za zdí obklopující zařízení), jejich zvědavost ohledně tohoto neznámého světa pomalu začíná vzrůstat. Ve světě venku se mezitím v troskách lidské civilizace snaží poněkud nesourodá mladá dvojice Maru a Kiruko společně najít místo zvané Nebe, každý ze svého vlastního důvodu. Oba si ze své minulosti nesou těžká břemena a tajemství, a doufají, že jim Nebe pomůže najít odpovědi na krutosti, kterých ve svých tak mladých životech zažili už požehnaně.

Martin letos nepřijel na bílém koni, nýbrž na šedivém hnusu, a jediné pozitivum na tom mrholení vidím v tom, že je to alespoň nějaká forma vláhy, jakkoliv slabá. Podzim zjevně oficiálně pomalu končí, protože začalo mrznout, mlhy jsou jak mlíko, listí je prakticky všechno dole a nastává ta rozmáchaná část. No nic. ^^"

Muffiny jsem všehovšudy zatím pekla jen jednou, a to dýňové . Když jsme se Simčou začátkem srpna byly v Praze na Burtonovi, dala mi ochutnat fakt výborné s jablkem a skořicí. A jelikož se ke mě letos dostaly fakt rozkošné zimní papírové košíčky, vyžádala jsem si recept a rozhodla se počkat na listopad, protože to už jsou zimní motivy přeci jenom akceptovatelné.

Jak už napovídá název, halloweenské veselice letos nastaly až lehce po, ale vzhledem k tomu, že se dýní ještě nehodlám vzdávat (a tady už vůbec ne!), ani v nejmenším mi to nevadilo. ;)