Sakuřino doupě

Květen se pomalu už pravidelně stává měsícem, který mi fakt solidně vyždímává sociální baterii a za poslední dva týdny se můžu směle nazývat kavárenským povalečem (aneb zase jeden pozastavený sociální kontakt úspěšně obnoven, yay!). Ale jsem za to ráda, ne že ne.

Kynutého těsta se spousta lidí bojí, a přitom není proč. Samozřejmě, taky se mi jednou povedlo zavraždit kvasinky tím, že jsem dala těsto kynout do moc vyhřáté trouby a místo langošů pak měla tak trochu podrážky. Celá ta magie je v podstatě jenom o tom nezavraždit kvasinky a nechat pořádně vykynout. A i když jsou americké lívance rychlejší a méně náročné na přípravu, občas, když je čas, má člověk prostě chuť na tu kynutou klasiku, kterou dělám podle receptu od babičky. 🥞

Baby Reindeer je přesně ten typ seriálu, který vás pokaždé, když si říkáte, že už to nemůže být horší, vyvede z omylu ... a kdy se ptáte sami sebe, jestli to hlavní hrdina má v hlavě v pořádku, protože WTF?? Co to do prdele bylo? :'D Obzvlášť, když víte, že je to podle skutečnosti a že v podstatě hraje sám sebe. Proč by si něčím takovým chtěl někdo dobrovolně procházet ještě jednou? Peníze? Pozornost? Zcela vážně, hlava mi to nějak odmítá vzít a zcela upřímně jsem z toho pořád dost otřesená, protože je to fakt šílené. o_O Prostě Misery - verze pro pokročilé, ze které je člověku blbě a z těch lidí se mu až zvedá kufr, ale počítám, že to je účel.

Když jsem před lety od kamarádky dostala k Vánocům rozjasňující rýžovou masku z řady Real Nature od The Face Shop , hýčkala jsem si ji jako oko v hlavě, protože korejská kosmetika, to bylo terno. *A* Teď už jsou korejské masky o poznání dostupnější, třeba i v drogeriích (hlavně tedy Rossmann, ale i spousta těch třeba z Primarku je vyrobených v Koreji), ale pořád mají své kouzlo, protože jednak je nepoužívám úplně běžně a jednak jsou jednoduše úplně jiná liga.

Tak jo, zpětně si sypu hlavu popelem, že jsem se k tomu prokousala až teď, protože je to sakra masterpiece, ostatně jako všechno, na co Neil Gaiman sáhne. Od postav (mými favs jsou stále Matthew the Raven a The Corinthian, takhle se dělají hot záporáci, děkuji pěkně ♥) přes řemeslné provedení až po tu typickou Gaimanovitost, která všechny jeho díla dělá tím, čím jsou - kdybych věděla, že se dočkám v podstatě conu sériových vrahů s názvem Cereal Convention (nad čímž jsem se křenila ještě tak půl hodiny poté, geniální a velmi subtle), šla bych do toho okamžitě (tímto se ještě jednou omlouvám Líl, ANO, mělas pravdu!) Ale jak se říká, lepší pozdě než vůbec (a tady by to byla skutečně veliká škoda) a můžu říct, že se do tohoto univerza moc ráda zase podívám. :3

Tak nám začal květen ... a kvetoucí strom aby člověk pohledal, všechno už je dávno opadané, i ty šeříky už odkvétají a venku to regulérně voní létem. Obávám se, že tímhle tempem to v létě bude venku vonět tak maximálně spáleninou a budeme si hrát na Dunu (červíci included), ale co s tím mám udělat. Nehledě na to, že pohled na ty mrazem totálně spálené magnolie, které jsem si někdy před měsícem fotila, mi fakt brutálně rve srdce. :(