Sakuřino doupě

Vysokoškolák Asumi začal vedle studia pracovat jako pomocná síla v domácnosti rodiny Naruse, sestávající se pouze ze svobodného otce Keiichiho a malého syna Ichiky. A ačkoliv se Asumi nepovažuje za gaye, musí uznat, že Keiichi, obzvlášť na to, že je otec, vypadá skutečně velmi dobře a zatraceně atraktivně. No a když pak jeden večer Asumi Keiichiho téměř načape při sledování videa pro dospělé a uvědomí si, že i taťkové mají své potřeby, věci dostávají rychlý spád ... Asumi se totiž neudrží a rozhodne se vzít věci do vlastních rukou ... doslova.

Zase jednou záležitost ze středoškolského prostředí, která je ovšem neuvěřitelně moc boží a doporučovala bych ji snad každému ... tedy, pokud zkousne, kolem čeho se to už podle názvu celé točí. Ale logicky, pokud jste teenager, vaše máma dělá sexuální terapeutku a má tendenci vás analyzovat, je asi jasné, že to povede k velmi zajímavým situacím. Boží (tak trochu retro) prostředí, zcela perfektně zvolený hudební doprovod, skvělé postavy a herecké výkony (Gillian Anderson se pro role terapeutek snad narodila, jak je famózní, a Asa Butterfield se svýma nejmodřejšíma očima je jako nezkušený ťunťa dealující sexuální rady prostě k uňufání. ♥ A jako rodina jsou dohromady snad úplně nejlepší :D ... ale oni jsou tam skvělí snad úplně všichni), a celkem zásadní témata ne vždycky řešená úplně odlehčenou úsměvnou formou. To všechno Sex Education má a nabízí to ve velmi příjemném zpracování. A fakt to potřebujete vidět, věřte mi. :3

Ono to nebylo tak, že bych o PragoFFestu nevěděla ... jen se vždycky konal v době zimního zkouškového, kdy jsem měla trochu jiné starosti a priority. :'D Ale tak, povedlo se mi dostat alespoň na poslední ročník, a to se taky počítá! A koneckonců, je to vlastně můj první con, který není zaměřený výhradně na anime, spíš naopak. :)

Hygge je totiž už pasé. Místo něj přišla Hjůga (pokud vám to taky připomíná plesnivou čarodějnici, tak nebudete moc daleko od pravdy). Debatováním na internetu se totiž dá dojít k velice překvapivým závěrům. :D Kde jsou ty časy, kdy jsem otevírala editor a zběsile psala prakticky o každém prdu ... teď se mi ta slova spíš zadrhávají a nějak nechtějí ven. :'D Tedy, ne že bych nic nedělala, to spíš naopak, jen mi ty pracovní dny teď tak trochu splývají (a on už je dokonce únor a měsíc nového roku pryč, strašné, fakt strašné, jak to utíká). A ano, třeba se mi minulý víkend v rámci nutného naordinovaného volna (protože v pátek už jsem měla pocit, že moje mentální kapacita klesla do mínusu) podařilo přečíst Prokletou krev neboli upíry ve Versailles (marně přemýšlím, kolik jsem za život přečetla francouzských knížek, a kromě Kuličky mě napadá jedině sbírka básní Arthura Rimbauda ... a co si budeme povídat, francouzské YA se jen tak nevidí) a jakkoliv to bylo šílené a ubíhalo to takovým t...