Sakuřino doupě

Mysleli jste si, že banány, to sladké, krémové a výživné ovoce, které má většina z nás tak ráda, jsou jenom obyčejné plody? Tak to jste na omylu. Když totiž není poblíž žádný člověk, z banánové slupky se vyloupne roztomilé koťátko jménem Bananya, jehož největším snem je stát se úžasným banánem v čokoládě, které dnem i nocí se svými kamarády zažívá dobrodružství, o kterých my lidé nemáme ani ponětí!

Mirai Onozawa se zrovna nachází v tom pubertálním období, kdy ji nic nebaví, všechno je jí jedno, ale na druhé straně ji všechno a všichni ji štvou, rodiči počínaje a mladším bratrem Yuukim konče. Zrovna začínají letní prázdniny, na které zatím Mirai nemá žádné plány, a to ji samozřejmě štve taky. Když ještě musí vzít Yuukiho, protože jejich matka nemá kvůli práci moc času, na výstavu robotů do Odaiby, její frustrace se během jejich výletu čím dál víc stupňuje, až si totálně zpruzená Mirai v jednu chvíli nepřeje nic jiného, než aby všechno prostě skončilo. A víte, jak se to říká o karmě? V tu chvíli se totiž začne otřásat zem a na Tokyo udeří nejničivější zemětřesení v historii, o síle 8,0 stupňů. Nic nefunguje, veškerá infrastruktura je v háji, umírají lidé a další desítky lidí jsou zranění. Před Mirai a Yuukim teď stojí téměř nadlidský úkol - pokusit se přes trosky, které kdysi bývaly velkoměstem, dostat se domů. Naštěstí se jim podaří narazit na doručovatelku Mari, která se také pot...

Když se z Prahy vydáte tím správným směrem, uvidíte, jak se země začne pomalu snižovat, až po nějaké době (v mém případě hodině a půl) dorazíte do Placaté země, kde kromě velmi svérázných obyvatel působících střídavě dojmem sekty a toho, jako kdyby je někdo napsal, žijí například jednorožci dělající huró huró, a čas tam plyne tak nějak pomaleji, a přesto strašně rychle. No a právě v této bájné zemi jsem měla možnost strávit několik posledních dní.

Chiyo Sakura se konečně rozhodla vyznat se ze svých citů svému spolužákovi, do kterého je už dlouho zamilovaná, Nozakimu Umetarou. Své vyznání však formuluje trošičku jinak, než zamýšlela, a jaké je její překvapení, když jí její idol obratem předá úplně cizí autogram. Ovšem nejedná se o jen tak jaký autogram, nýbrž o autogram Sakiko Yumeno, uznávané a oceňované autorky shoujo mang. A tak chudák Chiyo zjišťuje, že onou mangakou, která dokáže čtenářům "poskytnout věrný náhled do dívčího srdce", není ve skutečnosti nikdo jiný, než právě dvoumetrový Nozaki. Sám Nozaki se s touto skutečností vysloveně nechlubí, ale ani netají, ovšem, stejně by mu to prakticky nikdo nevěřil. A tak se Chiyo, která je členkou výtvarného klubu, čili kreslení jí není cizí, shodou náhod a nedorozumnění ocitne u Nozakiho doma a tak nějak se stane jednou z jeho asistentů. A tak se Chiyo, která sice nezískala úplně to, co vlastně chtěla, snaží ze všech sil Nozakiho podporovat a pomáhat mu s jeho mangou, bě...

Úvodem jen taková malá vsuvka pro případné rýpaly - tentokrát se skutečně nejedná o report jako takový, nýbrž o takový vzpomínkovo-památečně-postřehový článek. Tak k tomu tak prosím přistupujte, dík fík. Každopádně, po roční pauze, kdy jsem měla trošičku jiné starosti (respektive získání magisterského titulešku) jsem se rozhodla alespoň na jeden den (přespávání na zemi a kór v tomhle vedru už fakt není nic pro mě) podívat na NatsuCon, tentokrát přesunutý už na takhle brzy, protože Ghibli tématika je prostě něco, co jsem si nechtěla nechat ujít. No a když jsem nakonec ještě zjistila, že přeci jenom nepojedu sama, byla to vůbec výhra. ^^