Sakuřino doupě

Neustále se usvědčuji v tom, že jsem asi vážně masochistka. Když jsem před těmi pár měsíci zjistila, že Netflix točí hranou adaptaci Death Note (první velké nope), ovšem situovanou do Ameriky (druhé velké nope), pronesla jsem akorát pár znepokojených a kousavých poznámek, ignorovala trailer a rozhodla se za každou cenu tuto informaci pustit z hlavy. Ovšem osud už tomu tak chtěl, že jsem se nedávno dozvěděla, že by ta věc měla v blízké době vyjít ... a tento den nastal včera. Jelikož nejsem natolik fancy, abych měla na Netflixu účet, jala jsem se stahovat a řekla si, že si tím nebudu kazit páteční večer a nechám to na sobotu. A udělala jsem dobře. Ono to totiž bylo prakticky ještě horší, než jsem očekávala. Pokud se na to fakt hodláte dívat a nechcete spoilery, tady to utněte. Pokud vám je to šumák a jste akorát zvědavi na Sakuřino prskání, směle pokračujte dál. Někde to totiž ze sebe dostat musím.

Je to trošičku paradox, vzhledem k tomu, že jediné hry, které jsem na počítači jakože fakt pravidelně a s nadšením hrála, byly (kromě piškvorků a lodí a ponorek, to se snad ani nemůže počítat) starý dobrý rozpixelovaný Doom (ty názvy jednotlivých levelů a úplný ending mě pořád nutí k úsměvu) a The Sims 2 (jednička mě s tím minimem možností úprav tolik nebavila, ale dvojka, jó, tam už jsem si mohla udělat sebe a spoustu dalších reálných lidí a jet stylem každý s každým :D), že právě o těch dnes už retro počítačových hrách, arkádách, ale všech těch MMORPG a hrách obecně celkem ráda čtu. A tady jsou tituly, o které bych se s vámi chtěla podělit. 👾🎮 ( Radujte se, Saku má konečně námět na nějaký solidnější článek )