Sakuřino doupě

Aneb gambleření plyšové

Aneb gambleření neplyšové

Asi takhle, samozřejmě, že vím, že se jedná o třetí řadu Interview with the Vampire , ovšem se změnou názvu a celkovým rebrandem jsem došla k závěru, že si tu The Vampire Lestat zaslouží být samostatně, a to nejen proto, že má úplně jiný vibe - především proto, že je zatraceně skvělý! Sex, drogy a rock'n'roll v upířím podání mě bavily fakt strašně moc, a Sam Reid odvádí naprosto famózní práci, on se pro Lestata snad fakt narodil (jako dává si ho úplně maximálně, a že to je velice komplexní postava). No a samostatným bodem je hudební stránka, která je takovou třešinkou na dortu, ty songy jsou hrozně chytlavé (pardon, ale celá scéna s Big Boss byla absolutní peak :DDD). Z celého toho velkého universa jsem četla jenom dvě knížky, tak jsem fakt moc zvědavá, co dalšího přinese (a že tedy doufám, že přinese!)

Dnešní společnost, ať už online nebo offline, v podstatě ovládají influenceři - a OMGkawaiiAngel, nebo zkráceně KAngel, je jednou z nejúspěšnějších. Ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, KAngel svou neustálou online přítomností zkrátka přitahuje pozornost všech jako magnet - ať už svých příznivců nebo haterů, ale také dalších content creatorů, kteří by ji nejraději sesadili z jejího pomyslného trůnu absolutní jedničky. Online svět je ale plný pozlátka a iluzí, které konzumenti chtějí považovat za skutečnost. A na rozdíl od své vždy usměvavé andělské online persony by skutečná Ame nemohla být odlišnější - nehledě na to, že její život ani v nejmenším není tak růžový, jako spíš osamělý a depresivní. Ještě těžší než se dostat na vrchol oblíbenosti ale je se na něm udržet, a pozornost digitálního světa je vrtkavá. Dokáže Ame udržet rovnováhu mezi oběma světy, i když ji konkurenční skupina influencerů vyzve na souboj?

Květen zkrátka kultuře nějak nepřál, a tak jsem tedy Člověk a cín (nebo, chcete-li, Zinn und Sein ) opět stihla až na poslední chvíli, ale přece!

Coco odjakživa víc než cokoliv jiného fascinují kouzla a magie. Aby však člověk mohl magii ovládat, musí se jako čaroděj narodit, a tak malé Coco nezbývá nic než se kouzly jen kochat a pomáhat při práci své matce švadleně. Jednoho dne však jejich vesnici navštíví mladý čaroděj Quifrey a shoda náhod vede k tomu, že až moc zvědavá Coco se stane svědkem toho, jakým způsobem Quifrey používá magii - a to jí převrátí svět pod nohama. Uvědomí si totiž, že její milovaná obrázková kniha s perem, které kdysi dávno jako malé dítko na jedné slavnosti dostala od tajemného cizince, je ve skutečnosti opravdová kniha kouzel. No a jelikož Coco odmalička netouží po ničem jiném než se stát čarodějkou, samozřejmě začne v noci potají nadšeně zkoušet různá kouzla ... jenže člověk by si neměl jen tak zahrávat s něčím, o čem nemá ani potuchy, a Coco za svou lehkovážnost zaplatí hrozivou daň. Jedno kouzlo se jí zcela vymkne z rukou a mělo by katastrofické následky nejen pro její matku, ale i pro Coco samotnou,...

Knižní předlohu jsem, pokud si dobře pamatuji, četla za nejtěžšího lockdownu, a to už je nějaký pátek. A i když třeba není úplně všechno přesně podle knížky, tak Výchova dívek v Gileádu  je fakt skvělá. Ne, není to The Handmaid's Tale , ani být nemůže - tady se příběh nezaměřuje na Služebnice, ale na novou generaci budoucích Manželek a tedy v podstatě na omladinu dorůstající pod taktovkou Tet (kdyby náhodou někdo vůbec netušil, která bije, odložím si tady ještě tohle ), a je to krásně vidět, i na tom, jak se Gileád změnil, minimálně navenek (dost mě fascinovaly všechny ty komentáře o světě předtím, aneb proč na to pořád vzpomínáte, když teď máte svůj dokonalý režim, hm?), ačkoliv uvnitř pořád stojí za víme co (ono je to všechno takové hezky barevné, hezky vypadající, ale ... ALE). Za mě osobně se jedná o tak povedenou záležitost, jakou jsem očekávala a v jakou jsem doufala, a moc se těším na další řadu (řady?). Není nic nebezpečnějšího než naštvaná puberťačka.

Yay, tentokrát to netrvalo ani tak dlouho, jako minule! A opět je to velmi picture heavy.

Není to ještě ani půl roku, co nám oficiálně skončily Stranger Things, a už tu máme animák ... a i když jsem k němu z počátku přistupovala dost skepticky, nakonec jsem z něj podstatně víc nadšená než z celého slavného finále. :D Má totiž přesně takovou atmosféru, jakou měly minimálně první řady (aneb kdy ještě děťátka byla fakt děťátka) a který se postupně bohužel začal někam nenávratně vytrácet. A kromě toho správného pocitu či jak to nazvat je to velice povedené i vizuálně - animace je velice kvalitní a stylově mi to asi nejvíc připomíná Arcane. Za mě tedy slušné překvapení, a rozhodně ne negativní! A pokud bude pokračování (a že si myslím, že bude), doufám, že některé postavy dostanou více prostoru i ve své animované verzi. :)

Tak nějak jsem čekala, že to bude něco ve stylu Night Has Come, ale ono ne. Tady totiž vstupujeme na pole nadpřirozena. A i když mě první zmiňované bavilo víc, tohle je taky celkem milé překvapení. Rozhodně je to tedy grafické až až (na mě osobně chvílemi možná až příliš realistické, bez čehož bych se upřímně obešla) a některé postavy budete mít chuť zabít snad od začátku :'D (ale na švagra mi nesahejte, švagr je nejvíc týpek). Ovšem je zajímavé sledovat, jak jsou všichni největší kamarádi, dokud nejsou, a jak strašně rychle se ta skupinová dynamika mění, jen co začne jít trochu do tuhého. Co ještě dodat ... pokud jste tak pitomí, že si do mobilu nainstalujete a použijete cokoliv, aniž byste se nad tím alespoň vteřinu pozastavili nebo zapřemýšleli (natož pak něco tak shady, jako je tady Girigo, aneb appka údajně plnící přání), pak si asi zasloužíte, co vás čeká, no. :D

Sice opět až těsně před koncem, ale přeci jenom jsem stihla v dubnu jednu výstavu, a to výstavu rozhodně velice zajímavou, obzvlášť, pokud máte rádi minerály stejně jako já - jejím názvem je Španělsko s kladívkem - Expedice za kameny . 💎

Zlé, sobecké, nebo jen jiné? Jsou děti, které ostatní vnímají v takovém světle. Ale co když takové dítě jen vidí něco, co vy ne? Toto je příběh Kayi, holčičky, která vidí přízraky. Chie Hasumi je novou mladou učitelkou ve školce. V její třídě se nachází známá potížistka, pětiletá Kaya Satou, se kterou si nevědí rady ani ti nejostřílenější učitelé. Neustále brání ostatním dětem ve hraní, čtení jejich oblíbených obrázkových knížek nebo dokonce v tom, aby šly na záchod ... tedy, tak to alespoň vypadá na venek. Chie si však brzy uvědomí, že Kayino problémové chování je ve skutečnosti něčím úplně jiným - Kaya se pouze snaží ostatní děti i dospělé chránit před duchy a děsivými přízraky, které ostatní za běžných okolností nevidí. A jde jí to velice dobře, protože je dokáže nejen vidět, ale také s nimi bojovat. Od tohoto zjištění značně pookřeje nejen vztah Chie ke Kaye, ale také ostatní děti přestávají Kayu vyčleňovat z kolektivu a začínají se s ní více kamarádit. Chie ovšem brzy zjišťuje, že...

Seiren (originální název) by asi nejlépe charakterizovala slova jedné z postav - myslela jsem, že to bude jako v Základním instinktu, a on je to romantický film, ve kterém jde o život. Což ale rozhodně na věci nic nemění, protože totálně neschopný detektiv se Squid Game tady konečně byl schopný víc než schopný! :D Láska daleko za hranicí posedlosti, svět uměleckých falzifikátů a elegantní prostředí dražební síně ... a také krásná hlavní představitelka, které siréna opravdu sedla (bavila mě už v Confidence Queen, akorát mi tady přišla fakt hrozně hubená ... na jednu stranu to vlastně i sedělo, ale na druhou ty špejličky místo nohou nepůsobily ale vůbec zdravě :'D). Trošku mi přišlo, že se to úplně nemohlo rozhoupat, co z toho nakonec bude, protože se v průběhu tak nějak několikrát kompletně změnil žánr, nejdřív mysteriózní, pak jakože romantika a na závěr čistokrevná detektivka se špetkou thrillerem. To, jestli některé věci byly nebo nebyly realistické, nechám koňovi, protože ten má...

Já vím, já vím, jsou to víc jak dva měsíce, co tenhle článek přiživuji fotkami, tak by bylo už možná na čase ho taky doplnit nějakým textem. ^^" Koneckonců, stejně si to tu v podstatě píšu jenom pro sebe, protože reakce je téměř nulová, ale co už. :'D Filajové košišty (aneb poslední blindbox tříkrálový), Felix v šeříku a kosmetický Valentýn ode mě pro mě

Shizuka Yakou je člověk. Akira Tounome je neviditelný muž. Shizuka je sice od narození nevidomá, ale přesto ví naprosto přesně, kde se Akira nachází, a to i tehdy, když se zneviditelní úplně. Ona je laskavá ke všem okolo bez rozdílu, on je elegantní a chytrý gentleman. Oba pracují s dalšími dvěma kolegy, rysicí Lunou a člověkem Daichim, v detektivní kanceláři - ostatně, neviditelnost je pro detektivní práci perfektní. Každý z nich čelí svým vlastním výzvám a předsudkům. A než se nadějí, Shizuka a Akira zjistí, že je to k sobě vzájemně přitahuje. A jak plyne čas trávený ve společnosti toho druhého, jejich city se prohlubují a jejich vztah se začíná posouvat dál.

Seiichirou Kondou je klasický korporátní otrok, který dře od nevidím do nevidím a žije svou prací, i když doslova a do písmene padá na držku ... tedy až do okamžiku, kdy se pokusí pomoct neznámé dívce a je spolu s ní vtažen do neznámého světa, království Romany protkaného magií. Jelikož se s ním (na rozdíl od Svaté panny, která má zachránit království tím, že ho očistí od miazmy, která otravuje normální magii a vše živé) jaksi nepočítalo a je jaksi navíc, nabídnou mu jeho únosci jako omluvu za tento politováníhodný omyl kompenzaci v podobě života jako v bavlnce. Ten Seiichirou s vážnou tváří odmítne, a místo toho požádá - zcela nečekaně - o práci. Poté, co se stane svědkem absolutní nekompetentnosti a lajdáctví svých nových kolegů v královském účetním oddělení, naskočí jeho instinkt workoholika a dá si za úkol uchránit království před kompletním bankrotem. Jak se ale ukáže, v Romany je prakticky vše protkané magikulami (v podstatě to, co jsou pro nás molekuly, magie je tu zkrátka zákla...

You can count on Kinme Už druhým rokem provozuje Wakana Kinme v přímořském městečku plném onsenů jménem Atami prádelnu. A ačkoliv si z nějakého důvodu vůbec nepamatuje na nic ze své minulosti, svou pracovitostí, precizností a lidským přístupem, s jakými přistupuje nejen k čištěným věcem, ale také k zákazníkům, se Wakana se svou prádelnou stala nesmazatelnou součástí městečka i životů jeho obyvatel.

Narazila jsem na něj, když ho někdo zmiňoval u No Tail to Tell, a samozřejmě, že jsem ho nemohla vynechat, už jenom proto, že tady nemáme lišku, ale lišáka ... a to moc pěkného lišáka, co si budeme. :3 A dobře jsem udělala, protože jsem se u toho neskutečně bavila, a příběh téměř tisíciletého gumiho a studentky historie, která mu omylem spolkne jeho liščí korálek (nevím proč, ale podstatně víc mě na tyhle romanťárny baví koukat se slovenskými titulky, gulôčka je prostě gulôčka a celkově to zní mnohem zábavněji :D), je nejen hrozně milý, ale velmi často zatraceně vtipný. Kdybych měla srovnat právě s No Tail to Tell, My Roommate Is a Gumiho mě bavilo o (liščí) chlup víc, asi i proto, že bylo to bylo celkově takové víc slice of life, a to já ráda. ♥

Máme tu další výstavu, tentokrát pasážovou čili bezplatnou, ovšem neméně zajímavou. ;)

Myslím, že počiny Ryana Murphyho lze buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím. A i když už je pro mě třeba AHS dávno za zenitem, The Beauty je přesně taková správně ujetá výbušná (... doslova, body horroru je tu rozhodně víc než malé množství) bizarnost, jakou jsem očekávala. :D A nejen proto, že krásně nastavuje zrcadlo naší povrchní společnosti posedlé trendy měnícími se rychlostí světa, vzhledem a dokonalostí (o nadužívání a zneužívání Ozempicu a podobných sraček ani nemluvě ... ale upřímně, když budou dokonalí všichni, bude mít dokonalost vlastně ještě nějaký smysl?). A herecké výkony? Ashton Kutscher si to dává úplně maximálně, Isabella Rossellini je zkrátka Isabella Rossellini (a ten nepřehlédnutelný odkaz na Smrt jí sluší, ach ach), duo uklízečů (if you know what I mean) mě bavilo asi úplně nejvíc a když jsem byla dotázána, jestli je tam Evan Peters hot, tak odpovídám kladně. 8D Bavilo mě to velice a doufám, že se dočkáme pokračování, protože mě fakt zajímá, jak se to bude vyvíj...