Sakuřino doupě

Nacházíme se v období Edo. Ichitarou, mladý pán a jediný dědic Nagasakiyi, jednoho z největších obchodů v Nihonbashi, už odmalička trpěl na chatrné zdraví, a z toho důvodu nemůže vycházet ven tak často, jak by chtěl, ať už kvůli nemoci nebo kvůli strachu rodičů. Naštěstí mu však od dětství vždy po boku stojí youkai, především Nikichi a Sasuke, kteří jsou mu nejen společníky a služebníky, ale zároveň ho chrání a které odjakživa dokáže vidět a rozpoznat. Když se však jedné noci Ichitarou tajně vydá ven, stane se svědkem vraždy. Od té osudné noci v Edu začne docházet k jedné bizarní vraždě za druhou, především dalších apatykářů, a Ichitarou se s pomocí Nikichiho, Sasukeho a dalších youkai i lidí rozhodne přijít celé věci na kloub a najít viníka. Koneckonců, v ohrožení by mohl být i jeho vlastní život.

Poté, co jako malá jako jediná přežije dopravní nehodu, při které celá její rodina zemře v hlubinách oceánu, Hinako Yaotose téměř neustále přemýšlí nad tím, že by ona sama nejraději klesla až na samotné mořské dno. Pouze v přítomnosti své jediné kamarádky Miko Yashiro se jí daří jakž takž udržet pozitivní tvář, ovšem kdykoliv je Miko z dohledu, Hinako opět zabředá do zoufalství. Vše se změní jednoho léta, kdy potká záhadnou dívku s očima hlubokýma a čirýma jako moře, která ji zaujme jako už dlouho nic. Když se onu dívku pokouší najít, z ničeho nic na ni zaútočí děsivá mořská příšera a pokouší se ji stáhnout pod hladinu. Jaké je ale překvapení, když se ve stejnou chvíli objeví ona záhadná dívka, Shiori Oumi, promění se a příšeru chladnokrevně zabije. Shiori je totiž ve skutečnosti mořská panna (nutno podotknout, že asijské mořské panny rozhodně nejsou takovými líbeznými stvořeními jako ty evropské) a i když se její čin může zdát hrdinským, její úmysly se ničím neliší od úmyslů příšery, ...

Zdravím vás z mlžného království, kde se od začátku prosince na svět podívalo sluníčko na pár hodin, a to v rámci jednoho jediného dne ... a to je opravdu málo. Jakkoliv nemám ráda letní pařáky a podobně, tak v téhle demoverzi polární noci už nedostatek vitamínu D začínám značně pociťovat, a to především na náladě. :'D

Dvě Kingoviny v jednom roce? What a treat! 🎈🤡 A že tady už jenom ty úvodní titulky absolutně nemají chybu. Krásné propojení s Osvícením (a celkově s Kingovským universem), jako prequel filmů to funguje víc než dobře a po vizuální stránce je to skutečně lahůdka, obzvlášť finále (nehledě na to, že Skarsgårdův Pennywise je čím dál tím lepší ... a čím dál víc creepy). Nebudu srovnávat se Stranger Things, protože každé je někde jinde, i když určité paralely tu samozřejmě jsou (ještě aby nebyly), ale síla dětského přátelství a retro atmosféra (šedesátky byly po už občas až trochu zneužívaných osmdesátkách velmi osvěžující změna, která navíc zase přinesla jiné dobové záležitosti a problematiky) fungují a táhnou pořád, a já se jen těším na další řadu a doufám, že přinese zase trochu hlubší ponor do téhle mytologie.

Já vím, bude půlka prosince a všude už jsou Vánoce ... ale přeci jenom bych se ještě ráda chvíli vrátila k listopadu. Jen na to ještě nějak nebyl čas, ehm. ^^"

Měla jsem zase jednou náladu na korejskou divnověc , protože jsem žádnou už celkem dlouho neviděla ... a S Line mě velmi mile překvapilo. Nebudu tvrdit, že jsem pochopila ten finální not natural aspekt (respektive co, jak a hlavně proč :'D), protože nepochopila (nečetla jsem předlohu, takže je to dost možná tím, každopádně mi to přišlo trošičku zmatené), ale bylo dost zajímavé sledovat, jak moc může člověka změnit jen to, když najednou z červených čar nad hlavami lidí vidí, kdo s kým kdy spal, a k čemu ho to v extrémních případech může dovést (a že to v některých případech bylo celkem maso).