Sakuřino doupě

Ježíš a Buddha si takhle jednou řekli, že po dvou tisíciletích v Nebi by si mohli udělat dovolenou, a tak, po dlouhém rozhodování zahrnujícím rýži a jídlo celkově, čistotu vody a kvalitu připojení k internetu, vyrazili na dva měsíce do Japonska, přesněji řečeno do Tokyjské části Tachikawa. Jenže obyčejný život mezi obyčejnými lidmi není jen tak něco, na co si jde po takové době lehce zvyknout; navíc oba pánové musí samozřejmě před lidmi svou skutečnou povahu skrývat, což také není zrovna lehké - Ježíšovi začnou krvácet stigmata kdykoliv, kdy je vystaven jakékoliv formě utrpení, při oboustranném vypětí emocí se kolem něj začnou dít zázraky a někdy mu dokonce trnová koruna i vykvete, Buddha zase v okamžicích, kdy řekne něco opravdu ctnostného, může zničehonic začít zářit. Nehledě na to, že oba neuvěřitelně přitahují zvířata všeho druhu, která jim občas, když mají pánové hlad, doslovně skáčou na talíř i s krabičkou sirek. A tak si Ježíš s Buddhou během naprosto běžných dní užívají dovole...

Už dlouho jsem nepřispěla žádným receptem a vzhledem k tomu, že tuhle famózní mňamku, na kterou máme recept od tety, zrovna dneska děláme k obědu, řekla jsem si, že se o ni s vámi zkrátka musím podělit. ;)