Sakuřino doupě

Před patnácti lety lidstvo zasáhla katastrofa a po zpustošeném povrchu se nyní prohánějí lidožravá monstra, která notně ztěžují už tak dost těžký život těm, co přežili a snaží se přežít i nadále. V dokonale odříznutém zařízení však i přes to všechno v klidu a míru vyrůstají tak trochu zvláštní děti. Když se několik z nich dozví o světě venku za tím, co považovaly za svět venku (tedy za zdí obklopující zařízení), jejich zvědavost ohledně tohoto neznámého světa pomalu začíná vzrůstat. Ve světě venku se mezitím v troskách lidské civilizace snaží poněkud nesourodá mladá dvojice Maru a Kiruko společně najít místo zvané Nebe, každý ze svého vlastního důvodu. Oba si ze své minulosti nesou těžká břemena a tajemství, a doufají, že jim Nebe pomůže najít odpovědi na krutosti, kterých ve svých tak mladých životech zažili už požehnaně.

Martin letos nepřijel na bílém koni, nýbrž na šedivém hnusu, a jediné pozitivum na tom mrholení vidím v tom, že je to alespoň nějaká forma vláhy, jakkoliv slabá. Podzim zjevně oficiálně pomalu končí, protože začalo mrznout, mlhy jsou jak mlíko, listí je prakticky všechno dole a nastává ta rozmáchaná část. No nic. ^^"

Muffiny jsem všehovšudy zatím pekla jen jednou, a to dýňové . Když jsme se Simčou začátkem srpna byly v Praze na Burtonovi, dala mi ochutnat fakt výborné s jablkem a skořicí. A jelikož se ke mě letos dostaly fakt rozkošné zimní papírové košíčky, vyžádala jsem si recept a rozhodla se počkat na listopad, protože to už jsou zimní motivy přeci jenom akceptovatelné.

Jak už napovídá název, halloweenské veselice letos nastaly až lehce po, ale vzhledem k tomu, že se dýní ještě nehodlám vzdávat (a tady už vůbec ne!), ani v nejmenším mi to nevadilo. ;)