Sakuřino doupě

Už je to půl roku, co se nejlepší přítel Yoshikiho Tsujinaky, Hikaru Indou, ztratil v zapovězených horách nad vesnicí Kubitachi ... a po týdnu se zase objevil, aniž by si cokoliv z té doby pamatoval. Všechno se zdá být jako předtím, pouze Yoshiki je vnitřně přesvědčený o tom, že to, co se z hor vrátilo, rozhodně není jeho nejlepší přítel. Když konečně sebere odvahu ho ohledně toho konfrontovat, "Hikaru" odhalí svou skutečnou monstrózní formu, ale zároveň se Yoshikimu v podstatě vyzná a prosí ho, aby o tom nikomu neříkal, protože ho nechce zabít. Šokovaný Yoshiki je sice paralyzovaný strachem, ale zjišťuje, že "Hikaru", i přes svou paranormální podstatu, se zdá být téměř nevinný, plný dětského úžasu a dychtivý zažít pro nás běžné věci, když má teď poprvé možnost být v lidském těle. Nehledě na to, že si uvědomuje, že je mu vlastně jedno, že tenhle "Hikaru" je falešný, s ukradenými vzpomínkami jeho Hikarua ... pokud ho už nikdy neopustí a zůstane s ním. Ve sv...

Nikdo neví, jak to vlastně začalo, ale světem se začal šířit virus, který lidi mění na zdivočelé chlupaté bestie ... kočky, abychom byli přesní. Kočky jsou pak také samotnými přenašeči tohoto viru a k přenosu stačí pouhý kontakt ... a zkuste odolat rozkošné kočičce, když se s vámi chce mazlit! Zbytky lidstva, které ještě zůstaly lidmi, se schovávají v temných koutech země a snaží se bojovat proti neustále se zvětšující kočičí hordě. Kunagi, muž, který si nepamatuje nic ze své minulosti, ale zároveň před Mňaupokalypsou zaměstnanec kočičí kavárny a velký znalec koček a jejich chování, se s dalšími přeživšími vyzbrojenými vodními pistolemi, kočičími hračkami a dalšími nezbytnostmi snaží ubránit a přežít v tomto šíleném světě, který je splněným snem i noční můrou zároveň. Je ale vůbec možné vrátit se zpět do doby před Mňaupokalypsou, nebo se Země nakonec stane čistě kočičím rájem?

Když se jednoho dne vrací spisovatelka Fuji v průtrži mračen domů, všimne si na ulici něčeho zvláštního - krabice se stvořením připomínajícím psa, které ji (písemně) prosí, aby ho vzala s sebou domů. I když Fuji nejdřív váhá, udělá na ni dojem, když jí stvoření v lijáku nabídne deštník, a rozhodne ho vzít s sebou do svého bytu. A jak Fuji brzy zjišťuje, její nový mýva-, totiž pes, je ještě inteligentnější, než si myslela, neboť s ní začne komunikovat prostřednictvím tužky a notýsku. A ať už jsou spolu jen oni dva doma, na procházce nebo s přáteli, rodinou, sousedy nebo kolegy, Fujiin nový chlupatý kamarád nepřestává být středem pozornosti a každý, kdo se s ním setká, si ho okamžitě zamiluje.

Začalo úřadovat září a léto už zjevně opravdu dává sbohem. Ne že bych se úplně zlobila, pokud bude ještě babí léto, kdy sluníčko už nepraží, ale naopak příjemně hřeje, budu absolutně nejšťastnější. A i když už minimálně klimatický podzim je a i když načínám své první balení pumpkin spice cappuccina, ještě bych se ráda vrátila do srpna, protože nakonec skutečně byl mnohem nabitější než červenec.

Po řadě nešťastných příhod se vystresovaná Haru rozhodne dát sbohem své práci v korporátu dřív, než kompletně vyhoří, a rozhodne se začít pracovat jako delegátka v ostrovním Pokémoním středisku. Pokémoní středisko uprostřed malebné přírody, kterému vládne srdečná Watanabe, je místem, kam si přicházejí odpočinout jak lidé, tak Pokémoni. A ačkoliv Haru zpočátku nedokáže jen tak jednoduše opustit priority svého předešlého života, její nová práce a nové tváře kolem ní se zdají být ideální k tomu, aby se konečně naučila odpočinout si a zaměřila se na to, co je v životě nejdůležitější - na přátelství.