Sakuřino doupě

Elitní střední škola, tajní agenti v utajení, hledání ztracené části císařského zlata a znovunalezená dávná první láska z dětství ... jelikož mám tak trochu tendence vymýšlet přirovnání, Undercover High School jsem překřtila na korejské Vrať se do hrobu . ^^" A i když jsem ze začátku tak nějak čekala hlavně vážné detektivní mystery, ona to ve výsledku dost často byla fakt i dost sranda. :D V podstatě jsem na něj přišla náhodou v rámci své předjarní korejské seriálové vlny, a bavilo mě to velice. :) Nehledě na to, že pan agent je prostě fešák, co si budeme. ;)

Já mám pro tyhle psychárny ze školního prostředí prostě slabost ... aneb tak trochu podtitul Co všechno jsou Korejci schopni udělat a jak daleko jsou schopni zajít pro dokonalé studijní výsledky (spoiler - asi fakt všechno a hodně daleko, ehm). Neustálý tlak na to dostat se na prestižní školu a být za každou cenu nejlepší (ideálně ještě ze strany rodičů), neskutečná soutěživost (friendly, my ass :'D) a jednoznačný důraz jen a pouze na výkon. A stejně jako se tomu snažím věřit u Euphorie, budu věřit i tady, že to v reálu takhle nevypadá, nebo alespoň ne vždy a všude. :'3 Asi takhle, je to fakt celkem dost maso ... ale zatraceně dobré.

Když mu přijde nabídka učit na prestižní střední škole, mladý, nezkušený a ustrašený učitel Haruaki Abe ji bere doslova jak dar z nebes - koneckonců, jeho poslední zkušenosti zahrnující veřejnou střední školu a místní delikventy nebyly úplně pozitivní a teď je plně namotivovaný začít s čistým štítem a lépe. Akademie Hyakki ovšem není jen tak ledajakou střední školou - jak studenti, tak celý učitelský sbor, tvoří youkai, což Haruaki, který se prakticky bojí i vlastního stínu, zjišťuje až na místě ... a kromě toho je na celé škole jedním jediným člověkem. Jako třídní učitel se díky svému strašpytlovství (a fetiši na holčičí školní uniformy) okamžitě stává terčem nejrůznějších vtípků svých nadpřirozených studentů, ale jak plyne čas, zdá se, že zkrotit třídu mytologických bytostí nakonec nebude až tak nemožné, jak se může ze začátku zdát. Může ale skutečně člověk přežít na škole plné monster, obzvlášť, když jeho rodina vlastní chrám a je potomkem známého exorcisty? Předsudky totiž vždycky ...

Zombie apokalypsa po jihokorejsku? Hell yes! Tohle kombo hororu a komedie mě bavilo strašně moc. Ona je to v podstatě hrozná volovina, ale ten skvělý kaleidoskop postaviček (za mě osobně nejvíc těžce badass hotelový manažer, kterého se bojí všichni, včetně vojáků :D), romantika na pozadí hořícího Soulu, chrčících zombíků a stříkající krve ... v té záplavě klasických romanťáren nebo naopak kriminálek a a celkově dost psycho věcí to bylo vysloveně osvěžující a neskutečně zábavné. :D

Uprostřed věčného soumraku stojí hotel Tasokare, který vítá všechny ztracené duše nacházející se mezi životem a smrtí. Personál hotelu vás ubytuje v pokoji, který sám hotel vytvoří přesně tak, aby odpovídal vašemu životu. Do hotelu totiž přicházíte bez toho, aniž byste znali svůj osud, a proto se vám hotel prostřednictvím různých ukrytých stop a za pomoci hotelového personálu snaží pomoct získat zpět ztracené vzpomínky a zjistit, zda se vracíte do světa živých nebo zda pokračujete na onen svět. Většina hostů přejde nebo se vrátí zpět během několika dní, ovšem někteří v hotelu zůstávají mnohem déle, než je obvyklé. Jednou z nich je Neko Tsukahara, mladá dívka, která získala zpět dostatečné množství vlastních vzpomínek na to, aby se nezačala zajímat o to samé u ostatních hostů. Vzhledem ke své zvídavé povaze nemůže Neko příležitost pomoci dalším hostům s jejich záležitostmi a přijít na kloub samotnému fungování hotelu nechat jen tak být - proto se z pouhého hosta stává zaměstnancem hotel...

Byly doby, kdy jméno Tarou Sakamoto donutilo i sebevětšího tvrďáka nadělat si do kalhot. Mezi profesionálními nájemnými zabijáky neexistoval nikdo, kdo by mu sahal alespoň po podrážky bot, natož někdo, kdo by mu mohl konkurovat, a to v těchto kruzích vede samozřejmě i k závisti, ale především k až zbožné úctě. Sakamoto byl zkrátka legendou ... do té doby, než se jednoho dne bezhlavě zamiloval. Během pouhých pěti let se oženil, stal se otcem, povážlivě se zakulatil, vyměnil arzenál zbraní za zástěru se jmenovkou a stal se majitelem skromné rodinné večerky. Ačkoliv tedy oficiálně pověsil své řemeslo na hřebík, dráha profesionálního nájemného zabijáka není tak úplně branží, která vás nechá jen tak odejít ... a i když Sakamoto teď vypadá jako neškodný strejda, svůj starý život v sobě má zakořeněný víc, než by se na první pohled zdálo. O tom se ostatně přesvědčí i jeho bývalý parťák Shin Asakura, který se jednoho dne objeví ve večerce, aby svůj idol opět přivedl na správnou cestu ... ovšem ...

Vloni jsem tuhle tradici porušila (ani nevím proč, ale dost možná nebylo nic, co by mě zaujalo), ale už několik předchozích let si vždycky kolem MDŽ nadělím nějakou tu výstavu. A tak konečně došlo na Uhlí .