Sakuřino doupě

Víte, jak se to říká - Helluva Boss kráčel, aby se Hazbin Hotel mohl rozběhnout ... a můžu konstatovat, že raraši jsou zábavní úplně stejným způsobem, i když je každé jiné. :D A NE, opravdu to není animák pro děti (Peklo se vším, co k němu patří, nadržení démoni a raraši s agenturou, která hříšníkům pomáhá s nevyřešenými záležitostmi ze života, což v naprosté většině případů znamená ve světě lidí někoho zabít ... kdo by to byl řekl? :D), což mu ale vůbec nebrání, abyste se u něj královsky bavili, spíš právě naopak. Trochu nekorektní věci jsou někdy prostě třeba. ;) A taky birb prince Stolas, samozřejmě. ♥

Nazdárek párek (ne, vůbec nekoukám na Peče celá země, jak jste to poznali? :D). Taky se v lednu pravidelně cítíte tak nějak přejetě, nebo to tak mám jenom já? Snažím se zimní chmury zahnat mangou, ale letos je to tedy fakt nějak dost brutál. :'D

Je to tak, Saku objevila kouzlo light novel v kombinaci a (převážně) anime celovečeráky, které dobře zná a má je ráda (ehm ehm, Makoto Shinkai, ehm ehm). A jelikož se mi úplně konceptem nehodí do mého prvního asijského literárního článku, jsme tady. ¬‿¬

První týden nového roku je za námi, Vánoce jsou uklizené, cukroví je sežrané a vaječňák se pomalu dopíjí, takže všechno je tak, jak má být. Každoroční klasika, jen co se začnou uklízet Vánoce, začne to venku zase připomínat zimu. Ovšem venkovní řetěz na balkonovém zábradlí jsem ještě nechala, ať to mají vrabčáci u jídla hezky fancy, když je zase kosa jak v ruském filmu a mají tam navěšenou čerstvou hostinu.