Sakuřino doupě

Říjen patří k mým absolutně nejoblíbenějším měsícům, což už jsem ostatně zmiňovala asi tak milionkrát. Letos mi ale přijde, že tak nějak hrozně rychle profrčel kolem, aniž by si ho člověk dokázal vychutnat fakt naplno. :')

Letos pro změnu halloweenské veselice nastaly týden před, protože ač by to letos vyšlo naprosto perfektně přímo na Halloween, Míše do toho vlezly jiné akce. Ale ono na tom ve výsledku stejně úplně nesejde, lepší někdy než nikdy!

No, musela jsem si to kouskovat, protože občas to bylo trochu silnější kafe (až se divím, že to Netflixu v téhle podobě prošlo :'D), protože na jeden zátah by toho bylo opravdu moc, ale z těch tří řad, které zatím byly, mi tahle nakonec přišla suverénně nejlepší. Charlie Hunnam naprosto epochální výkon, nejdřív jsem ho ani nepoznala, takže fakt klobouk dolů, a co se mi líbilo velice, byly jednak všechny ty odkazy na to, co se jím inspirovalo (Psycho, Texaský masakr motorovou pilou, Mlčení jehňátek, atd. atd.) a jednak to krásně nastavené zrcadlo současné společnosti (ačkoliv to může vyznívat trochu pokrytecky). S čím mám trošičku problém je vykreslování masového vraha jako oběti, ale na druhou stranu ... kdyby už tehdy byly takové možnosti pro léčbu schizofrenie, jako jsou dnes, kdo ví, jak by to nakonec bylo?

Tak, jdeme to rozčísnout, ať tu nejsou jenom samé recenze ... třeba to zase někoho přiláká, protože mám pocit, že v poslední době to tu fakt zeje prázdnotou a nevím proč. :')